ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.1576.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 1576/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně Mgr. S. V. proti žalovanému J. D., zastoupenému advokátem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 70/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2003, č. j. 25 Co 451/2002-150, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 2. 8. 2002, č. j. 5 C 70/97-132, Obvodní soud pro Prahu 10 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.074,50 Kč, jako příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); „co do zbytku žalované částky ve výši 1.074,50 Kč“ žalobu zamítl (výrok II.); uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni za období 9. 4. 1997 do 8. 4. 1999 částku 6.500,- Kč, „představující příspěvek na její výživu, a to v měsíčních splátkách po částkách 500,- Kč splatných do desátého dne v měsíci předem, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí“ (výrok III.); „co do zbytku žalované částky ve výši 7.900,-Kč“ žalobu zamítl (výrok IV.); žalovanému „nepřiznal vůči žalobkyni“ náhradu nákladů řízení (výrok V.); uložil žalovanému povinnost zaplatit „na soudních poplatcích za řízení před soudy obou stupňů“ 180,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku „na účet zdejšího soudu“ (výrok VI.).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 1. 2003, č. j. 25 Co 451/2002-150, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku II. tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 1.074,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku; ve výroku IV. tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 700,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku; „ve výroku o náhradě nákladů řízení“ rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Navrhl, aby Nejvyšší soud ČR rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 - dále jen „o. s. ř.“ a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení), po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], a jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Dovolání však přípustné není ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [§237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.] a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. v posuzovaném případě není dána, a to již proto, že žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o příspěvku na výživu a úhradu některých nákladů žalobkyně jako neprovdané matky, tedy ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani okolnost, že odvolací soud nesprávně, v poučení připojeném k dovoláním napadenému rozsudku, uvedl, že dovolání proti tomuto rozsudku je přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 51, ročník 2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 73, ročník 2001).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. září 2003
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu