ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.1699.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 1699/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po A. Ch., o návrhu A. L. Ch., zastoupeného advokátem, na dodatečné projednání dědictví, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 11 D 1958/98, o dovolání Antonína Ladislava Oldřicha Choutky, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. dubna 2003, č. j. 18 Co 223/2001-88, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 26. 2. 2001, č. j. 11 D 1958/98-74, Okresní soud v Uherském Hradišti zamítl návrh A. L. Ch., syna A. Ch., zemřelého dne 24. 1. 1970 (dále též jen „zůstavitel“), na dodatečné projednání dědictví po zůstaviteli „ohledně nemovitostí v katastrálním území B., parc. č. 107, st. parc. 11 s domem č. p. 148, 103, 112 a 102“ (výrok I.) a rozhodl, že „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení“. Vycházel ze závěru, že „nebylo prokázáno, že zůstavitel ke dni úmrtí vlastnil“ předmětné nemovitosti.
K odvolání A. L. O. Ch. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 4. 2003, č. j. 18 Co 223/2001-88 usnesení soudu prvního stupně, jako věcně správné, potvrdil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal A. L. O. Ch. dovolání. Namítá, že „nepovažuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné, že za vlastníka nemovitostí se považuje ten, kdo je jako vlastník evidován v katastru nemovitostí s odhlédnutím na skutečnost z jakého nabývacího titulu předchozí práva vlastnická byla založena“. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.)
po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení
o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“)
a zůstavitel A. Ch. zemřel dne 24. 1. 1970, tedy před 31. 12. 2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“).
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001 sp. zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001).
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval
v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené
v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno do vlastních rukou zástupci dovolatele dne 29. 5. 2003 a že dovolání A. L. O. Ch., sepsané dne 7. 7. 2003, bylo dne 7. 7. 2003 podáno na poště (u držitele poštovní licence) k odeslání soudu prvního stupně a dne 9. 7. 2003 doručeno soudu prvního stupně.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dnem 29. 5. 2003. Lhůta k podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu uplynula podle ustanovení §243c a §57 odst. 1 a 2 o. s. ř. dnem 30. 6. 2003. Protože dovolání bylo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit soudu, až dne 7. 7. 2003, je opožděné. S přihlédnutím k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání A. L. O. Ch. podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2003
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu