ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.1776.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 1776/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče o nezletilou M. Š, zastoupenou Městem M. jako opatrovníkem, dceru matky Z. Š., a otce P. Š., obou zastoupených advokátem, v řízení o návrhu D. B., a M. B., obou zastoupených advokátkou, na svěření nezletilé M. Š. do jejich společné pěstounské péče, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 13 Nc 603/2001, o dovolání matky a otce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. října 2002, č. j. 54 Co 112/2002-271, takto:
I. Dovolání rodičů se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Návrhem podaným dne 4. 1. 2001 se manželé D. B. a M. B. domáhali vydání rozsudku, kterým by byla u nezletilé M. Š. zrušena ústavní výchova a nezletilá byla svěřena do jejich pěstounské péče.
Rozsudkem ze dne 20. 12. 2001, č. j. 13 Nc 603/2001-191, doplněným rozsudkem ze dne 28. 7. 2002, č. j. 13 Nc 603/2001-244, Okresní soud v Břeclavi zrušil rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 4. 12. 1998, sp. zn. Nc 2043/98, kterým byla nařízena ústavní výchova nezletilé M. Š. (výrok I.); zamítl návrh na svěření nezletilé M. Š. do pěstounské péče M. B. a D. B. (výrok II.); nepřiznal státu náhradu nákladů řízení (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).
K odvolání M. B. a D. B. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 10. 2002, č. j. 54 Co 112/2002-271, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že nezletilou M. Š. svěřil do společné pěstounské péče manželů M. B. a D. B. (výrok I.); potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III. a IV. (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podali rodiče nezletilé dovolání. Navrhují, aby Nejvyšší soud ČR dovoláním napadený výrok rozsudku odvolacího soudu zrušil a „případně věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 - dále jen „o. s. ř.“ a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., k tomu oprávněnými subjekty (účastníky řízení), po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], a jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Dovolání však přípustné není ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [§237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.] a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. v posuzovaném případě není dána, a to již proto, že rodiče nezletilé dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na svěření jejich nezletilé dcery do pěstounské péče, tedy ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání rodičů směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání rodičů podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. září 2003
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu