ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.2108.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 2108/2002-409
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci F. B., syna F. B., bytem tamtéž, a S. B., o zvýšení výživného, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp.zn. 21 P 103/98, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí n.Labem – pobočka v Liberci ze dne 20. srpna 2002, č.j. 29 Co 1268/2002-403, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí n. Labem – pobočka v Liberci rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání otce rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 24. dubna 2002, č.j. 21 P 103/98-391, jímž bylo rozhodnuto o návrzích obou rodičů na změnu výživného k tehdy nezletilému synu F. způsobem ve výroku podrobně uvedeným, změnil tak, že výživné (otce) za dobu od 1.1.2001 do 31.7.2001 se zvyšuje na částku 2.000,- Kč měsíčně, a jinak jej potvrdil s tím, že nedoplatek (na výživném) za dobu
od 1.1.1998 do 31.7.2001 v částce 55.000,- Kč je otec povinen splácet ve splátkách 1.000,- Kč měsíčně spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhod splátek; zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Otec v podaném dovolání poukazuje na svoji nepříznivou sociální situaci
a soudu vytýká, že nenechal přezkoumat peněžní konta bývalé ženy.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu upravuje o. s. ř. v ustanoveních §237, §238, §238a a §239 o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl
ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b)
a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; podle odst. 2 písm. b) dovolání podle odst. 1 není přípustné
ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Podle §238 o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a/ o žalobě na obnovu řízení, b/ o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§235h odst. 1 věta druhá); ustanovení §237 platí obdobně.
Podle §238a o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a/ ve věci konkursu a vyrovnání, b/ o žalobě pro zmatečnost, c/ o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d/ ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e/ ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f/ o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g/ o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§226n) a v §338za odst. 2; ustanovení §237 odst. 1 a 3 platí obdobně.
Podle §239 o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a/ rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b/ v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle
§107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2), rovněž proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a/ potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1, b/ potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto v týchž případech, jež jsou uvedeny v odst. 1 písm. b), a též proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a).
Dovolání v této věci směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o výživném pro tehdy nezletilého syna, který byl prvním rozsudkem ve věci, zčásti změněn a zčásti potvrzen. Z hlediska přípustnosti dovolání podle citovaných ustanovení o.s.ř. tak přichází v úvahu pouze
§237 odst. 1 písm. a) a c) o.s.ř. To se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených v zákoně o rodině, s výjimkou rozsudků o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo
o nezrušitelné osvojení (§237 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu zčásti měnícímu a zčásti potvrzujícímu rozsudek soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, mezi něž patří i rozsudky upravující výživné mezi rodiči a dětmi (§85 a násl. zák. o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že
pro povahu věci, v níž odvolací soud rozhodoval, není dovolání ve smyslu §237 o.s.ř. přípustné.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž z vyložených důvodů dovolání není přípustné, dovolacímu soudu nezbylo, než je odmítnout, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností (§243b odst. 5, 6 část věty
za středníkem, §218 písm. c/ o.s.ř.). Z téhož důvodu nebylo ani třeba odstranit nedostatek povinného zastoupení dovolatele (§241b odst. 2 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§146 odst. 3, §243c odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle o. s. ř.
V Brně dne 21. října 2003
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu