ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.2269.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 2269/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobců: A) F. Z., B) Ing. D. H. a C) Ing. J. K., proti žalovanému Katastrálnímu úřadu P., o zrušení zápisu v katastru nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 4/2002, o dovolání žalobců F. Z. a Ing. D. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2003, č. j. 36 Co 43/2003-16, takto:
I. Řízení o dovolání žalobců F. Z. a Ing. D. H. se zastavuje.
II. Žalobci F. Z. a Ing. D. H. a žalovaný nemají právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 10. 11. 2002, č. j. 5 C 4/2002-3, zastavil řízení o návrhu, kterým se žalobci domáhali „zrušení zápisu v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 1862 pro katastrální území 46 Ž., kód 727415,
o vlastnictví stavby č. p. 184 na pozemku parc. č. 931“ a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze závěru, že „věc nespadá do pravomoci soudu“ a jde o takový nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 5. 2003, č. j.
36 Co 43/2003-16, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci F. Z. a Ing. D. H. (dále též jen „dovolatelé“) dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc přezkoumal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od
1. 1. 2001 (dále též jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu vydané po 1. 1. 2001 a po řízení provedeném podle Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o. s. ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo notářem; to neplatí, má-li dovolatel právnické vzdělání, popřípadě jedná-li za něj osoba uvedená v §21 nebo v §21a anebo v §21b, která má právnické vzdělání. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy (§241 odst. 1 věty druhé o. s. ř.). Podle ustanovení §241 odst. 2 o. s. ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §21 nebo v §21a anebo v §21b, která má právnické vzdělání.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (osoba uvedená v §21 nebo v §21a anebo v §21b, která za něj jedná), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo, aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc [advokátem nebo - jde-li o věci uvedené v §3 odst. 1 písm. b) a §3 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů - notářem], jestliže sám nebo osoba uvedená v §21 nebo v §21a anebo v §21b, která za něj jedná, takového vzdělání nedosáhla.
Z ustanovení §241 odst. 1 věty první a z ustanovení §241 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že dovolatel - pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo osoba uvedená
v §21 nebo v §21a anebo v §21b, která za něj jedná - musí být při podání dovolání zastoupen advokátem (notářem) a současně, že tento procesní úkon může učinit jen prostřednictvím takového zmocněnce. Citované ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí (rozhodnutí ve věci samé).
V posuzovaném případě podali dovolatelé dovolání proti usnesení odvolacího soudu, aniž by při tomto úkonu byli zastoupeni advokátem (notářem), a nebylo ani prokázáno, že by měli právnické vzdělání. Obvodní soud pro Prahu 3 proto dovolatele usnesením ze dne 10. 9. 2003, č. j. 5 C 4/2002-22, vyzval, aby si ve lhůtě patnácti dnů zvolili v dovolacím řízení zástupcem advokáta a zároveň je poučil o následcích nevyhovění výzvě ve stanovené lhůtě. Přestože toto usnesení bylo dovolatelům doručeno dne 18. 9.2 003, dovolatelé výzvě dosud nevyhověli.
Z uvedeného vyplývá, že dovolatelé nesplnili zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení a přes výzvu a poučení o důsledcích své nečinnosti do dnešního dne nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 1, věty první
a §241 odst. 2 o. s. ř. neodstranil. Nejvyšší soud České republiky proto řízení
o dovolání dovolatelů – aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi – podle ustanovení §243c odst. 1 a §104 odst. 2, věty třetí o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 2 věta první o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. listopadu 2003
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu