ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.2353.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 2353/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po Ing. F. S., za účasti: 1) J. S., 2) Ing. V. S., obou zastoupených advokátkou, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 D 492/2002, o dovolání Ing. V. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2003, č. j. 24 Co 160/2003-118, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 18. 4. 2002 navrhly J. S. a Ing. V. S. dodatečné projednání dědictví po Ing. F. S., zemřelém dne 20. 10. 1993 (dále též jen „zůstavitel“), ohledně pohledávky zůstavitele za M. a. s. – v likvidaci, se sídlem ve S., S. č. 57, opomenuté při původním projednání dědictví po zůstaviteli.
Usnesením ze dne 5. 11. 2002, č. j. 18 D 492/2002-100, Obvodní soud pro Prahu 5 určil „obecnou cenu majetku zůstavitele částkou 1,680.242,80 Kč, z toho majetku dodatečně zjištěného částkou 300.000,00 Kč“, výši zůstavitelových dluhů částkou 246.346,90 Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 1,433.895,90 Kč (výrok I.); schválil „dohodu o vypořádání dodatečně zjištěného majetku“, podle níž „veškerý dodatečně zjištěný majetek zůstavitele“, v rozhodnutí dále podrobně specifikovaný, nabyla pozůstalá dcera zůstavitele Ing. V. S. s tím, že pozůstalá manželka zůstavitele J. S. „z dodatečně zjištěného majetku nic nepožaduje“ (výrok II.); určil odměnu a „hotové výdaje“ notáře JUDr. A. B. „celkovou částkou“ 4.714,- Kč a „stanovil“, že odměnu notáře a jeho hotové výdaje je povinna „uhradit“ Ing. V. S. (výrok III.); „stanovil“, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).
K odvolání J. S. a Ing. V. S. Městský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala Ing. V. S. dovolání. Namítá „chybný postup“ při stanovení obecné ceny dodatečně zjištěného zůstavitelova majetku, když nebyla zjištěna „skutečná cena pohledávky“ zůstavitele za M. a. s. – v likvidaci a nebyla „zohledněna míra vymožitelnosti“ dané pohledávky. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“) a zůstavitel Ing. F. S. zemřel dne 20. 10. 1993, tedy před 31. 12. 2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o. s. ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o. s. ř.).
V posuzovaném případě Ing. V. S. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně.
Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o. s. ř., mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu Ing. V. S. v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení §239 o. s. ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a Ing. V. S. návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinila. Vzhledem k tomu, že Ing. V. S. netvrdí, že napadené usnesení trpí vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. a protože ani z obsahu spisu existence takových vad nevyplývá, není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř.. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání Ing. V. S. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. listopadu 2003
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu