ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.2368.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 2368/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně K. S., proti žalovaným 1/ S. F. G., s. r. o., a 2/ RSDr. L. G., o vydání předběžného opatření, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Nc 1162/2000, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. května 2001, č. j. 1 Co 54/2001-66, takto:
Dovolání žalobkyně se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. prosince 2000, č. j. 14 Nc 1162/2000-51, předběžným opatřením vydaným ve smyslu ustanovení §74 násl. občanského soudního řádu (dále jen \"o. s. ř.\") žalovaným zakázal, aby se pod jakoukoliv záminkou prostřednictvím svých zaměstnanců či tzv. spolupracovníků, či jiných, zejména najatých, třetích osob, pokoušeli o navázání fyzického, písemného, telefonického či jakéhokoliv jiného kontaktu se žalobkyní.
K odvolání druhého žalovaného poté Vrchní soud v Praze usnesením ze dne
31. května 2001, č. j. 1 Co 54/2001-66, usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení §220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že předmětný návrh v plném rozsahu zamítl.
Proti uvedenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze podala žalobkyně dovolání. V něm jako důvod uvádí, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvody podle ustanovení §241 odst. 3 písm. b/ a d/ o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2000). Současně fakticky vytýká, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu
v provedeném dokazování (dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/
o. s. ř. v uvedeném znění). Otázkou přípustnosti tohoto dovolání se dovolatelka zvlášť nezabývá. Konečně navrhla, aby dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno, a aby věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil druhý žalovaný, který se s napadeným usnesením ztotožnil.
S přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým byl novelizován mimo jiné též občanský soudní řád, Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal a rozhodl podle znění o. s. ř. účinného do 31. prosince 2000, když dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů.
Dovolací soud shledal, že dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou
(§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 a 2 o. s. ř.) a splňuje formální i obsahové znaky uvedené v §241 odst. 2 o. s. ř. Poté se zabýval přípustností dovolání.
Podle §236 odst. l o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Nejde-li o případ vad řízení uvedených v ustanovení §237 o. s. ř., je třeba je-li dovoláním napadeno usnesení odvolacího soudu, zkoumat otázku přípustnosti dovolání proti takovému rozhodnutí podle ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. a §239 odst. 1 a 2 téhož zákona.
V posuzované věci odvolací soud napadeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo vydáno předběžné opatření. Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. však není dána přípustnost dovolání, pokud odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně o předběžném opatření.
Přípustnost dovolání však není dána ani podle ustanovení §239 o. s. ř., neboť by se dovolání muselo týkat rozhodnutí ve věci samé. Tím však rozhodnutí
o předběžném opatření není.
Povinností dovolacího soudu je však dále s přihlédnutím k ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. zabývat se otázkou, zda dovoláním napadené rozhodnutí nebylo poznamenáno některou z vad uvedených v označeném ustanovení. Takováto eventuální vada se však z vlastního obsahu spisu nepodává.
Protože tedy v této věci nebyl naplněn žádný z případů přípustnosti dovolání, dovolací soud podané dovolání žalobkyně odmítl jako nepřípustné podle §243b odst. 4 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a nemohl se proto zabývat věcnou správností dotčeného rozhodnutí. Rozhodoval aniž nařídil jednání (§243a
odst. 1 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2003
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu