ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.483.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 483/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně M. Č., zastoupené advokátem, proti žalovanému M. Č., zastoupenému advokátkou, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 126/94, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. září 2001, č.j. 55 Co 161/2001-156, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13.9.2001, č.j. 55 Co 161/2001-156, se zrušuje a věc se vrací Městskému soud v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala soudu dne 27.4.1994 žalobu o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků zaniklého ke dni 27.8.1993 rozvodem jejich manželství..
Ve věci rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 2.6.1999, č.j.
30 C 126/94-101. Městský soud v Praze usnesením ze dne 12.4.2000, č.j. 51 Co 623/99-118, označený rozsudek zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení;
pro nedostatek odůvodnění skutkových zjištění, k nimž obvodní soud dospěl a promítl je do právních závěrů, rovněž nedostatečně odůvodněných, shledal městský soud rozsudek obvodního soudu nesrozumitelným a proto nepřezkoumatelným.
Obvodní soud pro Prahu 4 poté rozsudkem ze dne 12.2.2001, č.j. 30 C 126/94-138, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 20.2.2001, č.j. 30 C 126/94-149, a ze dne 26.3.2001, č. j. 30 C 126/94-149, rozhodl o věci tak, že z věcí, které podle závěrů soudu prvního stupně měli účastníci v bezpodílovém spoluvlastnictví, přikázal žalobkyni věci v rozsudečném výroku jmenovitě uvedené, včetně radiopřijímače Tesla v hodnotě 4.136,- Kč, sedací soupravy šedé barvy v hodnotě 3.980,- Kč, soupravy Amira v hodnotě 14.000,- Kč a lustru v hodnotě 1.800,- Kč, vše v úhrnné hodnotě 54.399,- Kč, žalovanému věci v hodnotě 16.957,- Kč. Rozhodl, že nedoplatek novomanželské půjčky účastníků ve výši 35.687,- Kč zaplatí žalobkyně částkou 30.249,- Kč a žalovaný částkou 5.438,- Kč; na vyrovnání podílu uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 1.104,- Kč, když ve prospěch žalovaného započetl 14.840,- Kč jako prostředky ze společné půjčky účastníků vynaložené na výlučný majetek žalovaného a vypořádal společný dluh účastníků z novomanželské půjčky ku dni rozvodu manželství účastníků ve výši 35.687,- Kč, na nějž žalovaný po rozvodu platil 5.483,- Kč a zbytek dluhu převzala k vyrovnání žalobkyně.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13.9.2001, č.j.
55 Co 161/2001-156, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o přikázání věci žalobkyni tak, že se jí nepřikazuje radiopřijímač Tesla v hodnotě 4.136,- Kč, že souprava Amira šedé barvy sestávající z rozkládací pohovky a dvou křesel má zůstatkovou hodnotu 3.980,- Kč, lustr hodnotu 735,- Kč, že souprava Amira v hodnotě 14.000,- Kč není předmětem vypořádání a že celková hodnota věcí přikázaných žalobkyni je 36.263,- Kč. Ve výroku o přikázání věcí žalovanému změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalovanému vedle již přikázaných věcí dále přikázal radiopřijímač Tesla v zůstatkové hodnotě 4.136,- Kč, celkovou hodnotu věci připadajících žalovanému stanovil ve výši 21.093,- Kč; jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o přikázání věcí účastníkům potvrdil. Změněn byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zaplacení novomanželské půjčky ve zbytku 35.687,- Kč
a rozhodnuto, že žalobkyně na její úhradu zaplatí 34.287,- Kč, žalovaný 1.400,. Kč, jakož i ve výroku o vyrovnání podílu a žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil 8.056,- Kč. V dalším odvolací soud rozhodl ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně
o náhradě nákladů řízení, povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek a soudní poplatek z odvolání a o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud k odůvodnění rozhodnutí, jímž změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni stanovenou částku 8.056,- Kč uvedl, že celková hodnota majetku vypořádávaného rozhodnutím činí 57.356,- Kč, každému z účastníků by se měl dostat majetek v hodnotě 28.678,- Kč. Ve prospěch žalobkyně započetl částku 14.840,- Kč, která byla z prostředků bezpodílového spoluvlastnictví účastníků vynaložena
na výlučný dluh žalovaného. Na náhradu dluhu z novomanželské půjčky měl každý z účastníků po rozvodu zaplatit 17.843,50 Kč, žalovaný však zaplatil jen 1.400,- Kč, zbytek platí žalobkyně. Ve prospěch podílu žalobkyně byla započtena částka 16.443,50 Kč. Po těchto zápočtech by se podle odvolacího soudu mělo žalobkyni dostat hodnoty 44.319,- Kč, žalovanému 21.093,- Kč, je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 8.056,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo žalovanému uloženo, aby žalobkyni zaplatil na vyrovnání podílu 8.056,- Kč a v tomto smyslu rozsudek soudu prvního stupně změněn, podala žalobkyně s odkazem na ust. §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání z důvodů uvedených v ust. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Podle názoru žalobkyně odvolací soud při výpočtu částky, jíž má žalovaný žalobkyni zaplatit, pochybil v neprospěch žalobkyně. Upřesnila, že podle správných zjištění odvolacího soudu činí celková hodnota věcí z bezpodílového spoluvlastnictví účastníků 57.356,- Kč, každý z účastníků by měl získat věci v hodnotě 28.678,- Kč. Žalobkyni však byly přikázány věci v hodnotě vyšší o 7.585,- Kč a tu by měla žalovanému vyrovnat. Dluh účastníků na novomanželské půjčce činil ku dni rozvodu manželství 35.687,- Kč, každý z účastníků by měl zaplatit 17.843,50 Kč, žalovaný však po rozvodu zaplatil na úhradu dluhu 1.400,- Kč, takže by měl žalobkyni, které byl přikázán k vyrovnání celý dlužný zbytek, zaplatit 16.443,70 Kč. Za trvání manželství bylo na dluh žalovaného ve výši 100.000,- Kč zaplaceno ze společných prostředků 14.840,- Kč, žalobkyni by mělo být z tohoto důvodu uhrazeno 7.420,-Kč. Jestliže žalobkyně měla takto obdržet
od žalovaného 23.863,- Kč a sama žalovanému zaplatit 7.585,- Kč, pak částka
na vyrovnání podílu žalobkyně na zaniklém bezpodílovém spoluvlastnictví účastníků činí 16.278,- Kč a nikoli 8.056,- Kč, jak odvolací soud určil. Navíc podle žalobkyně soudy obou stupňů pochybily, pokud žalobkyni neuvěřily, že na půjčku B. bylo zaplaceno 40.000,-Kč. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl v napadeném výroku zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
Dovolací soud shledal, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§240 odst. 1 o.s.ř.), splňuje všechny náležitosti dovolání požadované ust. §241, §241a odst. 1 o.s.ř. Ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. je přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn.
Dovolání žalobkyně napadá rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně o výši částky, kterou byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu na zaniklém bezpodílovém spoluvlastnictví. Z hlediska dovolacího důvodu uplatněného žalobkyní podle ust. §241a odst. 2 o.s.ř. dovolací soud rozsudek odvolacího soudu přezkoumal
(§242 odst. 1, 3 o.s.ř. a shledal, že dovolání je opodstatněné.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek, proti rozhodnutí odvolacího soudu lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a jestliže je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a), b), lze také dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podat z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu,
ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozsahem dovolacích návrhů však není vázán m. j. v případech, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
O dovolací důvod podle ust. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. se jedná, jde-li o vadu jinou, než jsou zmatečnosti uvedené v ust. §229 o.s.ř., které samy o sobě nejsou dovolacím důvodem. Vadou řízení ve smyslu ust. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., jehož se žalobkyně dovolala, se rozumí zejména vady při zjišťování skutkového stavu, kdy
při provádění dokazování soud nepostupoval v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu. Vadou řízení podle uvedeného ustanovení je i nedostatek řádného a přezkoumatelného odůvodnění závěrů soudu o skutkovém stavu a právních závěrech (§157 odst. 2, §243c odst. 1 o.s.ř.), který dovolacímu soudu brání v posouzení věcné správnosti napadeného rozhodnutí.
Rozsudek vydaný v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví musí být náležitě odůvodněn nejen ve vztahu k závěrům o kvalitativním obsahu vypořádání, tedy o tom, které věci z bezpodílového spoluvlastnictví připadnou tomu kterému z bývalých manželů, ale i z hlediska určení podílů a případného jejich vyrovnání, pakliže rozdělením věcí účastníkům a vypořádáním pohledávek a dluhů, které vyplývají z bezpodílového spoluvlastnictví, byla dotčena výše podílu stanovená podle zásad ust.
§150 obč. zák. v neprospěch některého z manželů. Z odůvodnění rozsudku soudu musí být jednoznačně zřejmé, jak soud dospěl k závěru o výši částky, kterou je jeden z účastníků povinen zaplatit druhému účastníku na vypořádání podílu. Proto výpočet musí být natolik přehledný, aby umožňoval posouzení jeho správnosti.
Z rozsudku odvolacího soudu se podává, že soudy obou stupňů posoudily právní věc účastníků jako spor o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví zaniklého rozvodem jejich manželství podle ustanovení občanského zákoníku ve znění účinném do 31.7.1998 a že v průběhu řízení žádný z účastníků neuplatnil okolnosti, pro které by podíly účastníků na zaniklém bezpodílovém spoluvlastnictví měly být stanoveny v jiném poměru, než rovném (§150 obč. zák.).
Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí ve vztahu k měnícímu výroku o výši částky, jíž je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu z vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví naznačil úvahy, které jej vedly k závěru o konečné výši této částky. Nicméně z nich nelze usoudit, zda v rámci širšího vypořádání účastníků uvažoval např. o tom, že na splátce dluhu žalovaného
ze společných prostředků účastníků se podílel i žalovaný a jak se tato případná úvaha promítla v konečných závěrech. Navíc samotné početní úvahy odvolacího soudu nejsou přehledné a srozumitelné natolik, aby je bylo možno porovnat a na jejich podkladě usoudit, zda vedly ke správnému závěrečnému výsledku. Uvedený nedostatek se promítá do závěrů o konečném výsledku vypořádání účastníků jako bývalých manželů, naplňuje dovolací důvod podle ust. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., jehož se tak žalobkyně úspěšně dovolala.
S námitkou žalobkyně, rovněž uplatněnou v dovolání s odkazem na ust. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a sice, že odvolací soud pochybil, když shodně se soudem prvního stupně nepovažoval za prokázané, že na půjčku B. bylo za manželství účastníků zaplaceno 40.000,- Kč, však nelze souhlasit. Závěr, že tvrzenou platbu jako neprokázanou nelze zařadit k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, odvolací soud podložil výsledky dokazování a jim odpovídajícími skutkovými zjištěními a náležitě jej odůvodnil. I kdyby však tato skutková zjištění správná nebyla,
o vadu řízení podle ust. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. by nešlo; zpochybnit uvedené závěry soudu by bylo mono jen prostřednictvím dovolacího důvodu ve smyslu ust.
§241a odst. 3 o.s.ř., jejž však žalobkyně neuplatnila.
Z důvodu tkvícího v ust. §241a odst. 2 písm a) o.s.ř. dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 o.s.ř.) v celém rozsahu, neboť jde o případ, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§242 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2003
JUDr. Karel Podolka, v.r.
předseda senátu