ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.596.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 596/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce J. B., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému T. M., o posouzení způsobilosti k právním úkonům, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 16 Nc 902/99, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. srpna 2001, č.j. 42 Co 746/2001-61, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. srpna 2001, č. j.
42 Co 746/2001-61, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 9. července 2001, č.j. 16 Nc 902/99-53, odmítl žalobu o zbavení způsobilosti k právním úkonům (žalovaného) a účastníkům nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobce jednak neodstranil vady žaloby v soudem mu k tomu stanovené lhůtě a předepsaným způsobem, takže žaloba vykazuje nedostatek skutkových tvrzení, resp. jejich neúplnost a logickou rozpornost, jakož i nedostatek konkrétních důkazů. Protože jde o nedostatek, pro který nelze v řízení pokračovat, soud prvního stupně žalobu podle §43 odst. 2 o.s.ř. odmítl.
Krajský soud v Ostravě usnesením v záhlaví označeným k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně ve výroku o odmítnutí žaloby potvrdil, ve výroku
o nákladech řízení změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud opakovaně konstatuje, že soud prvního stupně řízení zastavil, ač vzhledem k obsahu návrhu je zřejmé, že se jím navrhovatel domáhá toho, aby byl T. M. zbaven způsobilosti k právním úkonům, takže by mohl být považován za projednatelný. Vzhledem k povaze návrhu však odvolací soud pokládá za zcela nedostačující pro identifikaci účastníka řízení T. M. uvedení toliko jeho bydliště. Podle názoru odvolacího soudu je pro toto řízení nezbytné, aby pro identifikaci účastníka řízení byly uvedeny i další údaje, konkrétně zejména rodné číslo, případně alespoň datum narození. V rámci výzvy k odstranění vad návrhu byl navrhovatel m. j. vyzván i k doplnění údajů vztahujících se k identifikaci účastníků řízení, byl řádně poučen o následcích neodstranění vad podání, avšak v tomto směru svůj návrh nedoplnil. Protože pak vady návrhu brání pokračování řízení, bylo usnesení soudu prvního stupně, pokud jím byl návrh odmítnut, shledáno věcně správným, a proto bylo podle §219 o.s.ř. potvrzeno.
Výroky o nákladech řízení byly odůvodněny ustanoveními §220 odst. 1, §150, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
Žalobce v podaném dovolání, jehož přípustnost opírá o §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a jež podává z důvodů §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. vyjadřuje nesouhlas s právním závěrem odvolacího soudu. Namítá, že podle §79 odst. 1 o.s.ř. musí žalobní návrh krom obecných náležitostí §42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků. Další údaje potřebné k identifikaci účastníků je třeba uvést pouze v případě, kdy rozhodující údaje pro označení fyzické osoby jako účastníka řízení (jméno, příjmení, bydliště) nejsou dostačující z hlediska možné záměny, protože ve stejném místě bydlí více osob stejného jména a příjmení. V dané věci o takový případ nejde, když na uvedené adrese bydlí toliko žalovaný, který nemá potomka shodného jména
a příjmení. Má zato, že jím uvedené rozhodující údaje osoby žalovaného – jméno, příjmení a adresa – jsou dostatečné pro jeho identifikaci a nezpochybnitelné pro určení, kdo se má řízení účastnit na straně pasivně legitimovaného. Připomíná, že osobní údaj, jakým datum narození případně rodné číslo fyzické osoby nepochybně je, požívá ochrany zákona č. 101/2000 Sb. v platném znění a je z hlediska možnosti zjišťování údajem nedostupným. Navrhuje, aby usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou oprávněnou – účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.) a že je přípustné podle §239 odst. 3 o.s.ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., o nějž dovolatel opírá podané dovolání, je lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tím se rozumí omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. Tak je tomu m.j. tehdy, jestliže soud aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil. Právním předpisem jsou tu především normy práva hmotného, ale týkají-li se věci
i procesněprávní předpisy, je třeba aplikovat též tyto právní normy.
O takový případ jde i v souzené věci. Náležitosti žaloby jsou předepsány v §79 o.s.ř. Krom obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.), jakož i dalších náležitostí uvedených odst. 1 věta druhá a třetí cit. ustanovení musí obsahovat jméno, příjmení
a bydliště účastníků. Tak je tomu, jde-li o označení fyzické osoby, jakožto účastníka řízení, nejde-li o věc vyplývající z obchodních vztahů. Jen tehdy, je-li to potřebné nebo nutné, např. proto, že ve stejném místě bydlí více osob, které mají stejné jméno
a příjmení, je potřebné uvést i další údaje umožňující odlišení účastníka řízení od jiné fyzické osoby a tím i jeho přesnou identifikaci, zejména datum narození, rodné číslo apod. (srv. komentář k §79 o.s.ř. v publikaci Občanský soudní řád, 6. vydání 2003,
vyd. nakladatelství C.H.Beck, str. 244).
V projednávané věci se však o takovou situaci nejedná a ani odvolací soud neuvádí, že by šlo o případ, vyžadující odlišení žalovaného od jiné fyzické osoby, bydlící ve stejném místě. Nutno proto pokládat údaje v žalobě označující žalovaného jménem, příjmením a bydlištěm za postačující a odpovídající ustanovení §79 odst. 1 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu ohledně náležitostí žaloby, který je v rozporu s tím, co bylo shora vyloženo, představuje nesprávné právní posouzení věci, jež mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu podle §243b odst. 2, 3 věta prvá zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2003
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu