ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.955.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 955/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Romana Fialy, v právní věci žalobkyně L. G., zastoupené advokátem, proti žalovanému Městu Ž. R., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 151/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. ledna 2002 č. j. 18 Co 649/2002-216, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 21. srpna 2001 č. j. 6 C 151/99- 183 určil, že žalobkyně je vlastnicí sporem dotčených a ve výroku uvedeného rozsudku vyjmenovaných pozemků, zapsaných v katastru nemovitostí pro katastrální území A., vedeném u Katastrálního úřadu v K. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 16. ledna 2002 č. j. 18 Co 649/2001- 216 s odkazem na ustanovení §220 občanského soudního řádu (dále jen \"o. s. ř.\") rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalovaného změnil tak, že danou žalobu v plném rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud takto shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně osvědčila naléhavý právní závěr na určení vlastnictví k dotčeným nemovitostem. Dále pak konstatoval, že soud prvního stupně sice v označené věci dostatečným způsobem zjistil skutečný stav věci, avšak nedovodil již z něho odpovídající právní závěry. Poukázal pak též především na skutečnost, že podle ustanovení §48 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen \"o. z.\") může účastník odstoupit od smlouvy pouze tehdy, je-li to v tomto zákoně stanoveno, nebo účastníky dohodnuto. Odstoupením od smlouvy o prodeji (darování) nemovitosti zaniká právní titul, na jehož základě nabyl kupující (obdarovaný) vlastnické právo a obnovuje se původní stav. Darovací smlouva ze dne 10. července 1998 (jíž žalobkyně darovala žalobci sporem dotčené pozemky) ve svém článku sedmém stanoví, že se převod dotčených pozemků uskutečnil za účelem realizace bytové výstavby (s možností ubytování v soukromí). Účastníci sjednali možnost odstoupení od smlouvy pro darující (žalobkyni) \"pro případ, že by obdarovaný či jeho právní zástupce (nástupce) využíval pozemky, které jsou předmětem daru vzešlého z této smlouvy, k jinému účelu, než za účelem bytové výstavby“. Žalobkyně dovodila naplnění předpokladů pro možnost odstoupení od uváděné darovací smlouvy obsahem inzerátu uveřejněném dne 11. června 1999 v K. d. Podle tohoto inzerátu žalovaný vyhlásil aukční prodej dotčených pozemků s tím, že jsou schváleným územním plánem určeny k zástavbě rodinnými domy. U pozemků č. 52/83 a 52/84 současně vymezil podmínky spočívající v požadavku prodeje jednomu vlastníku, přičemž by šlo o stavbu bez komerčního využití - počítající maximálně se zřízením malé prodejny, resp. s možností ubytování v soukromí. U pozemků č. 52/79, 52/80, 52/81 a 52/82 byla možnost komerčního využití uvedena, avšak do 50% všech podlahových ploch.
Podle názoru odvolacího soudu pouhým zveřejněním oznámení o uvažovaném aukčním prodeji pozemků ještě žalovaný, natož jeho právní zástupce, případně nástupce, nevyužíval tyto pozemky způsobem vymezeným v oznámení o chystané aukci. Přitom k aukci nadto vůbec nedošlo a pozemky na nové nabyvatele nebyly převedeny. Nadto v oznámení je jednoznačně uvedeno, že pozemky jsou určeny k zástavbě rodinnými domy. Je proto třeba vycházet též z ustanovení §3 písm. c) vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných požadavcích na výstavbu, jež obsahuje definici rodinného domu, jímž se rozumí stavba pro bydlení, která svým stavebním uspořádáním odpovídá požadavkům na rodinné bydlení a v níž je více jak polovina podlahové plochy, místností a prostoru určena k bydlení. Toto ustanovení tedy připouští využití rodinného domu k jiným než bytovým účelům. Proto pokud v nabídkovém inzerátu je uvedeno, že sporné pozemky jsou určeny k zástavbě rodinnými domy, pak jde o bytovou výstavbu.
S ohledem na uvedené proto odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky pro odstoupení žalobkyně od darovací smlouvy nejsou naplněny.
Rozsudek krajského soudu byl doručen zástupci žalobkyně dne 21. února 2002 a téhož dne také nabyl právní moci.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 2. dubna 2002 včasné dovolání. Dovolatelka poukazuje na přípustnost tohoto dovolání založenou naplněním předpokladů ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přičemž napadenému rozsudku vytýká, že spočívá na nesprávném (právním) posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.), přičemž je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Tyto výtky konkretizuje následovně.
Žalobkyně v minulosti darovala pozemky a v darovací smlouvě vyslovila výhradu, že budou užity toliko pro bytovou výstavbu. Žalovaný, který dar přijal, poté zveřejnil oznámení, že bude pozemky prodávat, avšak zčásti k jinému účelu, než byl vymíněn v darovací smlouvě. S ohledem na sjednané právo odstoupit od zmíněné darovací smlouvy, žalobkyně od smlouvy odstoupila. Klíčový význam má v tomto případě pojem \"využívat\" (pozemky k bytové výstavbě). Žalovaný přitom dotčené pozemky užil (v rozporu s darovací smlouvou) již tím, že je nabídl k využití v rámci popsaného způsobu.
Dovolatelka nepovažuje za správný ani odkaz odvolacího soudu na ustanovení §3 vyhlášky č. 137/98 Sb., které připouští částečné využití rodinného domu i k jiným než bytovým účelům Nadto nepokládá za jisté, zda vůbec existuje souvislost mezi podmínkami vymezenými citovaným ustanovením a darovací smlouvou ze dne 10. července 1998 a jejími předpoklady stanovenými pro možnost žalobkyně odstoupit od smlouvy. Nejde o to, že rodinný dům může současně obsahovat podle obecně závazného předpisu též část plochy určené ke komerčnímu využití, ale že podle darovací smlouvy nemůže být na uvedených parcelách žádná komerční výstavba, kterou však aukční nabídka žalovaného inzerovala.
Naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241 odst. 3 o. s. ř. dovolatelka spatřuje v závěru odvolacího soudu, že vymezený rozsah užívání předmětných pozemků, jak je uveden v aukční nabídce žalovaného, není v rozporu s darovací smlouvou, neboť tento skutkový závěr není pravdivý a nemá oporu v provedeném dokazování.
Řízení pak bylo postiženo vadou, neboť odvolací soud nepostupoval podle dikce ustanovení §118a odst. 2 o. s. ř., když poté, co v průběhu řízení žalovaný vyslovil názor, že aukční nabídka je legální s ohledem na úpravu obsaženou v ustanovení §3 písm. c) vyhlášky č. 137/1998 Sb., neměla žalobkyně možnost k této věci argumentovat.
Dovolatelka pak uzavírá, že jednání žalovaného je v hrubém rozporu s dobrými mravy, takže je politováníhodné, pokud mu odvolací soud poskytl oporu. Navrhuje proto, aby napadený rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena uvedenému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k podanému dovolání vyjádřil písemným podáním ze dne 26. dubna 2002, v němž navrhl jeho odmítnutí (zamítnutí), když vyvrací jednotlivé důvody uplatněné dovolatelkou v jejím dovolání.
Dovolací soud uvážil, že dovolání žalobkyně bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením §240 odst. 1 o. s. ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. Dovolání vychází - jak již bylo uvedeno - z možných dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. Opírá se o případ přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Dovolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je třeba z pohledu výtek obsažených v dovolání považovat za správné (§243b odst. 2 o. s. ř.).
S přihlédnutím ke znění ustanovení §242 o. s. ř. je nezbytné konstatovat, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu rozsahem dovolacího návrhu. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Tyto vady však z obsahu spisu seznány nebyly.
Obsah podaného dovolání však není v daném případě ve své podstatě způsobilý zpochybnit správnost napadeného rozsudku odvolacího soudu ani z hlediska dovolacích důvodů výslovně v dovolání uplatněných. Je totiž skutečností, že i pokud se odhlédne od úvah odvolacího soudu, zda již zveřejněním inzerátu došlo či nedošlo v případě žalovaného k využití dotčených pozemků, pak dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni bere za základ svých skutkových a z nich odvozených právních úvah skutečnost, že podle článku VII. darovací smlouvy ze dne 10. července 1998 se převod pozemků uskutečnil za účelem realizace bytové výstavby (s možností ubytování v soukromí), přičemž účastníci smlouvy sjednali možnost darující odstoupit od smlouvy pro případ, že by obdarovaný, resp. jeho právní zástupce (nástupce), využíval pozemky, které jsou předmětem daru, vzešlého z uvedené smlouvy, k jinému účelu, než k bytové výstavbě. Odvolací soud dále vyšel ze skutečnosti, že oznámení o připravované aukci sdělovalo, že předmětné pozemky jsou určeny k zástavbě rodinnými domy, přičemž odkázal na definici rodinného domu, která se podává z ustanovení §3 písm. c) vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. Jestliže odvolací soud proto uzavírá, že pokud v nabídkovém inzerátu bylo uvedeno, že sporné pozemky jsou určeny k zástavbě rodinnými domy, a jednalo se tak o (proponovanou) bytovou výstavbu, je tento jeho závěr logický a přiléhavý. Jestliže tedy článek VII smlouvy ze dne 10. července 1998 stanovil možnost dárkyně odstoupit od této smlouvy (§48 odst. 1 o. z.) výslovně pro případ, že by předmět daru (tj. sporné pozemky) byly využívány k jinému účelu, než \"za účelem bytové výstavby\", a jestliže samotná žalobkyně v řízení zcela zřetelně neprokázala, že užití těchto pozemků (případně některých z nich) mělo sloužit jinému účelu, než bytové výstavbě, pak je třeba se se závěrem odvolacího soudu ztotožnit, když zmíněný článek smlouvy možnost odstoupení od ní dále eventuálně nevázal na případné (byť dílčí) využití zde uvažovaných rodinných domů jako bytové výstavby ke komerčním účelům.
Konečně lze připomenout, že řízení nebylo poznamenáno ani vadou ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť úvahy spjaté s úpravou obsaženou ve zmíněném ustanovení §3 písm. c) vyhlášky č. 137/1998 Sb. nesměřovali k jinému právnímu posouzení věci, ale pouze k tomu, zda v daném případě došlo k naplnění předpokladů pro odstoupení žalobkyně od dotčené darovací smlouvy.
Odvolací soud tedy posoudil věc náležitým zppůsobem. Za situace, kdy je dovolací soud vázán - jak již bylo vyloženo - obsahem podaného dovolání, nezbylo, než aby z tohoto důvodu posoudil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu jako správný (§243b odst. 2 o. s. ř.). Proto bylo dovolání žalobkyně zamítnuto, aniž bylo ve věci nařízeno jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §150 a §151 odst. 1 o. s. ř. (část věty před středníkem), když žalobkyně sice neměla se svým dovoláním úspěch, avšak okolnosti tohoto případu podle dovolacího soudu odůvodňují rozhodnout o otázce náhrady nákladů řízení tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2003
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu