ECLI:CZ:NS:2003:32.OD.25.2003.1
sp. zn. 32 Od 25/2003-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Petra Hampla v právní věci žalobkyně V. t. Ch. a. s., proti žalované 1) Č. o. b., a. s., zast. Mgr. M. H., advokátem, 2) I. b., a.s., zast. JUDr. T. S., advokátem, o určení neplatnosti smlouvy o prodeji podniku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Cm 114/2001, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Cm 114/2001 se Krajskému soudu v Ostravě nepřikazuje.
Odůvodnění:
U Městského soudu v Praze bylo dne 19. 7. 2001 zahájeno řízení o určení neplatnosti smlouvy o prodeji podniku ze dne 19. 6. 2000.
Žalobkyně dne 21. 2. 2003 podala návrh na přikázání věci k Krajskému soudu v Ostravě. Vhodnost přikázání spatřuje v tom, že před Městským soudem v Praze probíhají v současné době dvě konkursní řízení proti osobám, které patří do stejného ekonomického uskupení jako dlužník (žalobkyně), přičemž navrhovatelem těchto konkursních řízení je žalovaná 1) a přikázáním věci tak bude odstraněn potencionální vliv konkursních řízení na projednávání a výsledek tohoto řízení.
Žalovaná 1) se ve lhůtě k přikázání nevyjádřila resp. nemá proti přikázání věci námitek a žalovaná 2) takové rozhodnutí ponechává na posouzení soudu s tím, že se nedomnívá že by důvody, které žalobkyně v návrhu na přikázání věci uvádí byly opodstatněné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Praze) a Krajskému soudu v Ostravě, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh žalobkyně na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Tvrzení žalobkyně o tom, že by mohlo dojít k nežádoucímu vlivu již probíhajících konkursních řízení na předmětnou věc, není natolik důsažné a výjimečné, aby v této okolnosti bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci z důvodů vhodnosti, zvláště když není z ničeho zřejmé, z čeho tak žalobkyně usuzuje.
Nejvyšší soud tedy důvody pro přikázání věci jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř. neshledal a návrhu žalobkyně nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. května 2003
JUDr. František Faldyna, CSc., v. r .
předseda senátu