Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14.05.2003, sp. zn. 32 Od 28/2003 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2003:32.OD.28.2003.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2003:32.OD.28.2003.1
sp. zn. 32 Od 28/2003-61 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Petra Hampla v právní věci žalobce J. K., podnikatele, proti žalované Č. a. a d., a.s., o vyslovení neplatnosti dražby, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 394/2001, u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 61/2003, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto: Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. S. B., JUDr. H. V., JUDr. M. U., JUDr. M. L., JUDr. E. S. a JUDr. H. Z., nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 394/2001. Odůvodnění: Ve shora uvedené věci vznesl žalobce námitku podjatosti vůči všem soudcům Městského soudu v Praze a všem soudcům Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího, příslušného také ve věci konkursního řízení pod sp. zn. 52 K 92/97, ve kterém je žalobce úpadcem. V podání ze dne 25. 11. 2002 žalobce uplatňuje námitku podjatosti vůči všem soudcům Městského soudu v Praze, i vůči všem soudcům Vrchního soudu v Praze z důvodů, které podrobně vysvětluje ve vyjádření ze dne 29. 1. 2003. Podjatost spatřuje v dosavadních průtazích jak v řízení konkursním, sp. zn. 52 K 92/97, tak i v řízeních s tímto konkursem souvisejících, na které bylo několikrát poukazováno podanými stížnostmi a trestními oznámeními jak vůči soudům prvního stupně, soudcům odvolacího soudu, tak i vůči některým pracovníkům soudu. Zejména tyto skutečnosti podle žalobce zakládají nejen oprávněnost vznesené námitky podjatosti, ale navíc zapříčiňují tu situaci, že žalobce na základě dosavadního postupu soudu v průběhu konkursu a řízeních souvisejících, pozbyl jakoukoli důvěru v oba soudy, zejména v jejich nezávislost, nestrannost a spravedlivost. Zcela bezvýznamné jsou stížnosti žalobce vůči oběma soudům, které je vždy shledají jako nedůvodné, protože především následující postup obou soudů po obdržení stížnosti vždy oprávněnost podané stížnosti potvrdil. Přestože nebylo nikdy řečeno, že by se oba soudy dopustily nějakých průtahů v řízení, tak se vždy oba soudy svým následným postupem snažily o jejich odstranění. Je nutné navíc poukázat na situaci, kdy žádost o osvobození od soudních poplatků byla ponechána bez povšimnutí Městským soudem v Praze bezmála jeden rok. Z výše uvedeného je podle žalobce naprosto nepochybné, že nejen výše uvedenému konkursnímu řízení by prospělo, aby tuto věc jak v prvním stupni tak i v odvolacím řízení rozhodoval jiný soud (soudce), a to v zájmu všech rozhodujících soudců samotných, protože nelze předpokládat, že by se za současné situace žalobce spokojil s jakýmkoli možným zamítavým rozhodnutím v této věci, a to přesto, že by tomuto řízení byla věnována maximální pozornost a pečlivost, i v tomto řízení. Poměr soudců Městského soudu i Vrchního soudu v Praze, a to včetně jejich předsedů, jakožto orgánů státní správy, může být posuzován jako zjevně nepřátelský, protože nebyl dostatečně povýšen celospolečenský zájem na spravedlivém a nezávislém rozhodování v této věci, nad zájem vlastní, jinými slovy pokud se soudci obou pražských soudů cítí dotčeni tím, že si žalobce „dovolil“ u orgánu státní správy stěžovat a nedovedou se s nastalou situací náležitě vyrovnat, pak by měli být z rozhodování této věci vyloučeni. Nejvyšší soud České republiky jako nadřízený soud (§16 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná. Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. O tom, zda je soudce (přísedící) vyloučen, rozhodne nadřízený soud (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud. Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. O žádný z případů uvedeného charakteru však v souzené věci nejde. Jak vyplývá z vyjádření soudců Vrchního soudu v Praze příslušného senátu 6 Cmo - JUDr. S. B., JUDr. H. V., JUDr. M. U. a senátu 11 Cmo - JUDr. M. L., JUDr. E. S. a JUDr. H. Z., nikdo z nich nemá žádný poměr k věci, účastníky řízení nezná, nemá k nim ani k jejich zástupcům žádný vztah. Žalobce přitom neuvádí žádné konkrétní skutečnosti (srov. §15a odst. 3 o. s. ř.), které by svědčily o tom, že by zde byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců. Jeho obecný (ničím nedoložený) poukaz na průtahy v tomto a souvisejícím konkursním řízení, popř. námitka nadřazování vlastního zájmu samy o sobě o podjatosti těchto soudců nic nevypovídají. Za tohoto stavu nelze učinit závěr, že by zde byly skutečnosti, jež by nasvědčovaly tomu, že by jmenovaní soudci byli nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům). Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. S. B., JUDr. H. V., JUDr. M. U., JUDr. M. L., JUDr. E. S. a JUDr. H. Z. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování odvolání ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 394/2001 (u Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 61/2003). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 14. května 2003 JUDr. František Faldyna, CSc., v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/14/2003
Spisová značka:32 Od 28/2003
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:32.OD.28.2003.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§16 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19