ECLI:CZ:NS:2003:32.OD.69.2003.1
sp. zn. 32 Od 69/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně S. e., a.s., proti žalovanému J. K., o zaplacení částky 14.187,10 Kč, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 20 C 5/2003, o návrhu žalovaného na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 20 C 5/2003 se Okresnímu soudu v Šumperku nepřikazuje.
Odůvodnění:
U Okresního soudu v Teplicích bylo dne 16. 1. 2003 zahájeno v předmětné věci řízení o zaplacení částky 14.187,10 Kč.
Přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ust. §12 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) Okresnímu soudu v Šumperku, navrhl žalovaný a odůvodnil jej tím, že nemá na cestovné k Okresnímu soudu v Teplicích. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků, neboť pobírá sociální podporu.
Žalobkyně se k návrhu ve stanovené lhůtě vyjádřila tak, že proti delegování věci Okresnímu soudu v Šumperku nemá námitek.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Teplicích) a Okresnímu soudu v Šumperku, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh žalovaného na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V daném případě ani jedna z žalovaným uvedených okolností (z hlediska ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. irelevantních) odůvodnit průlom do výše citované ústavní zásady způsobilá není. Za tohoto stavu – a při respektování výše uvedeného ústavního principu – dospěl Nejvyšší soud, přihlížeje též k možnostem, jež skýtá ustanovení §39 o. s. ř. upravující institut tzv. dožádání, k závěru uvedenému ve výroku tohoto usnesení.
Nejvyšší soud proto návrhu žalovaného nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu v Šumperku nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. listopadu 2003
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu