ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.106.2003.1
sp. zn. 32 Odo 106/2003-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobce JUDr. J. M., advokáta, jako zvláštního správce konkursní podstaty úpadkyně L. s. s. s.r.o., proti žalovanému Mgr. D. T., správci konkursní podstaty úpadkyně S. p. R. a.s., o nařízení předběžného opatření, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. Nc 533/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. března 2002, č.j. 11 Cmo 393/2001-13, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. března 2002, č.j. 11 Cmo 393/2001-13, změnil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. listopadu 2001, č.j. Nc 533/2001-3, tak, že zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by soud žalované úpadkyni zakázal nakládat bez předchozího písemného souhlasu žalobce s nemovitostmi specifikovanými ve výroku rozhodnutí (první výrok) a vypustil výrok o tom, že platnost předběžného opatření trvá po celou dobu zařazení nemovitostí do soupisu konkursní podstaty a je vykonatelné dnem doručení (druhý výrok). Dále rozhodl, že ve výrocích, jimiž byla žalované uložena povinnost obnovit dodávku teplé a studené vody do nemovitosti čp. 1027 zapsané na LV č. 1644 pro okres D., obec a k.ú. Š. u Katastrálního úřadu v D., pracoviště R. a povinnost, aby ve lhůtě čtrnácti dnů od doručení usnesení podala proti správci konkursní podstaty vylučující žalobu, zůstává usnesení nedotčeno (třetí výrok), a žalobci uložil zaplatit žalované (úpadkyni) náklady řízení (čtvrtý výrok).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, přičemž požadoval, aby dovolací soud napadené usnesení v měnících výrocích, tj. v prvním a druhém výroku, zrušil a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
V průběhu dovolacího řízení byl na majetek Stavebního podniku R., a.s. usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočkou v Liberci ze dne 18. prosince 2002, č.j. 45 K 16/2001-224, prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty ustanoven Mgr. D. T.
Jelikož řízení o nařízení předběžného opatření, jímž by bylo úpadci zakázáno nakládat s nemovitým majetkem, je řízením o nárocích, jež se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty, a současně jde o řízení, v němž lze na návrh pokračovat, Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. dubna 2003, č.j. 29 Odo 106/2003 vyzval žalobce a Mgr. D. T., aby mu sdělili, zda podávají návrh na pokračování v řízení. Podáním došlým Nejvyššímu soudu 29. 4. 2003 žalobce návrh na pokračování v řízení podal, čímž odpadla překážka bránící v pokračování dovolacího řízení.
V souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až 239 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nímž zákon připouští dovolání v §238, §238a a §239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle §237 o. s. ř., jež upravuje přípustnost dovolání rovněž proti usnesení odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jde o usnesení ve věci samé. Protože usnesení o nařízení předběžného opatření, které zpravidla meritornímu rozhodnutí soudu předchází, nemůže mít, již s ohledem na svůj účel, povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Tento závěr sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného a Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl.
Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo pro nepřípustnost odmítnuto a dle obsahu spisu žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. května 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu