ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.184.2003.1
sp. zn. 32 Odo 184/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobce J. K., zastoupeného, proti žalované V., s. s r. o., zastoupené, advokátkou, o zaplacení 65.046,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 22 Cm 1280/98, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2002, č.j. 12 Cmo 268/2001-83, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 31. října 2002, č.j. 12 Cmo 268/2001-83, potvrdil rozsudek ze dne 4. května 2001, č.j. 22 Cm 1280/98-59, kterým Krajský soud v Plzni uložil žalované zaplatit žalobci částku 65.046,40 Kč s příslušenstvím a náklady řízení a rozhodl o vrácení přeplatku soudního poplatku žalobci (výrok I.). Odvolací soud dále rozhodl, že na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá právo žádný z účastníků (výrok II.).
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalovaná dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a důvodnost o ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Prostřednictvím uvedeného dovolacího důvodu odvolacímu soudu vytkla, že odvolací řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tohoto konkrétního pochybení se podle dovolateky dopustil odvolací soud tím, že nové skutečnosti a důkazy, které uplatnila v odvolání, neshledal dovolacím důvodem ve smyslu §205a o. s. ř. Podle názoru dovolatelky měl odvolací soud povinnost se jimi zabývat, neboť soud prvního stupně vůči ní nesplnil poučovací povinnost podle §119a odst. 1 o. s. ř., neboť se jeho posledního jednání, na kterém bylo toto poučení účastníků provedeno, z omluvitelného důvodu nezúčastnila. Navrhla, aby Nejvyšší soud před rozhodnutím o dovolání odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a aby toto rozhodnutí zrušil.
Se zřetelem k době vydání rozsudků soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), je předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., o které lze obecně přípustnost dovolání opřít (a jak učinila i dovolatelka), skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží [srov. §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
V dané věci jde nepochybně o obchodní věc (spor mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti o zaplacení přepravného), v níž dovoláním dotčeným prvním výrokem rozsudku odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla ve věci samé žalobci přisouzena vůči žalované částka 65.046,40 Kč s příslušenstvím.
Ačkoliv bylo o této částce rozhodnuto jedním výrokem, je jednoznačné, že se přisouzená částka 65.046,60 Kč skládá z několika samostatných nároků s odlišným skutkovým základem (konkrétně se jedná o přisouzené přepravné ve výši 10.000,- Kč, 35.526,40 Kč, 9.760,- Kč a 9.760,- Kč z pěti uzavřených samostatných smluv o přepravě). Proto je třeba přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. v posuzované věci zkoumat ve vztahu k těmto jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2000, pod číslem 9).
Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným prvním výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodováno v obchodní věci o peněžitém plnění (nároku na přepravné), jehož konkrétní výše ani v jednom případě nepřesáhla částku 50 000 Kč, jedná se ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné.
Rovněž dovolání směřující do druhého výroku rozsudku odvolacího soudu o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení, které – ač součástí rozsudku – má s ohledem na §167 odst. 1 o. s. ř. povahu usnesení, není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tj. bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poměřováno ustanoveními §238, §238a a §239 o. s. ř. nelze totiž rozhodnutí odvolacího soudu ve věci nákladů řízení před soudy obou stupňů podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon v uvedených ustanoveních dovolání připouští a přípustnost dovolání nelze dovodit ani z §237 o. s. ř.. neboť všem třem případům přípustnosti dovolání v prvním odstavci tohoto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž usnesení o nákladech řízení není.
Tento závěr s sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud České republiky proto podané dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.), podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož žalovaná z procesního hlediska zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. října 2003
JUDr. Miroslav Gallus,v.r.
předseda senátu