ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.227.2003.1
sp. zn. 32 Odo 227/2003-101
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně P. m. f. a.s., proti žalované M. P. s.r.o., o zaplacení 85.667,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 492/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. října 2002, č.j. 2 Cmo 210/2002-80, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci shora označeným rozsudkem změnil rozsudek ze dne 9. prosince 1999, č.j. 3 Cm 492/97-23, kterým bývalý Krajský obchodní soud v Ostravě žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 85.667,50 Kč s příslušenstvím a náklady řízení, tak, že žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (první výrok). Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním ze dne 14. února 2003, které podala dne 17. února 2003 k poštovní přepravě. Jeho přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a důvodnost o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) téhož právního předpisu (dovolatelka cituje tento právní předpis ve znění účinném od 1. ledna 2001), jehož prostřednictvím odvolacímu soudu vytkla nesprávné právní posouzení věci. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku.
Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01).
Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak to stanoví ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2000. Podle odstavce 2 věty první citovaného ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen, jak vyplývá z doručenek založených ve spisu na č.l. 80, právnímu zástupci žalobkyně a žalované dne 16. prosince 2002. Téhož dne toto rozhodnutí nabylo právní moci.
Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 16. leden 2003 (čtvrtek). Dovolání podané žalobkyní až 17. února 2003 je tedy zjevně opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).
Nejvyšší soud proto podané dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítl jako opožděné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť žalobkyně, která podáním opožděného dovolání procesně zavinila jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu