ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.250.2003.1
sp. zn. 32 Odo 250/2003-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně S. s. h. B. a Š., zastoupené JUDr. J. K., advokátem, proti žalovaným 1) Č. r. – M. z. ČR, zastoupené JUDr. M. L., advokátem, a 2) L. Č. r., s. p., o určení práva hospodaření, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 15 C 10/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, ze dne 31. července 2002, č. j. 40 Co 176/2002-37, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. července 2002, č.j. 40 Co 176/2002-37, a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. dubna 2002, č. j. 15 C 10/2002-28, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku označeným usnesením Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci potvrdil usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. dubna 2002, č.j. 15 C 10/2002-28, jímž soud prvního stupně řízení, s odkazem na ustanovení §7 odst. 1 a §104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), pro nedostatek pravomoci zastavil, s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena M. f. Č. r., rozhodl o nákladech řízení (první výrok). Dále odvolací soud uložil žalobkyni zaplatit první žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.075,- Kč k rukám JUDr. M. L. (druhý výrok) a rozhodl, že žalobkyně a druhý žalovaný nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že žalobkyně se vůči žalovaným domáhá určení, že má právo hospodaření k pozemku p. č. 622/1, lesnímu pozemku, zapsanému na LV č. 9, kat. území B., obec B., a to s odkazem na tvrzení, že tato nemovitost má charakter lesoparku, sousedí s pozemky tvořícími areál státního hradu B., národní kulturní památky, která je ve správě žalobkyně, přičemž vlastníkem tohoto pozemku je první žalovaná a jeho správcem druhý žalovaný.
Odvolací soud - odkazuje na ustanovení §27 odst. 1 až 4 a ustanovení §54 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích (dále též jen „zákon“) - uzavřel, že o žalobou uplatněném nároku nemůže být rozhodnuto v rámci soudního řízení, když podle ustanovení §27 odst. 4 zákona o ní přísluší rozhodnout M. f.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, namítajíc, že se v daném případě jedná o spor mezi státní příspěvkovou organizací a M. z. a státním podnikem L. Č. r. o příslušnost hospodařit s majetkem státu. Dovozovala, že veškeré spory dotýkající se státních podniků, včetně sporů o určení „příslušnosti k majetku státu“, se kterým státní podnik hospodaří, rozhodují výlučně soudy, přičemž M. f. je „patrně“ pouze příslušné rozhodovat (odstraňovat pochybnosti) spory o příslušnost hospodařit s konkrétním majetkem státu, které vzniknou mezi organizačními složkami státu navzájem, mezi organizační složkou státu a státní organizací v působnosti zákona o majetku státu. Dovolatelka zdůrazňovala, že postupem soudů obou stupňů jí byla odepřena soudní ochrana, když předmětná věc spadá „do kompetence“ soudů.
Proto dovolatelka požadovala, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
V souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., jelikož směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř., a je i důvodné.
Byť dovolatelka odkazem na konkrétní ustanovení občanského soudního řádu nespecifikovala uplatněný dovolací důvod, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Jelikož existence vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3. o. s. ř., jakož i jiných vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebyla dovolatelkou tvrzena a z obsahu spisu se nepodává, zabýval se Nejvyšší soud především dovolatelkou uplatněným dovolacím důvodem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §7 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (odstavec 1). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odstavec 2).
Podle ustanovení §103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.
Podle ustanovení §1 zákona tento zákon upravuje způsoby a podmínky hospodaření s majetkem České republiky (dále jen „stát“), vystupování státu v právních vztazích, jakož i postavení, zřizování a zánik organizačních složek státu. Ustanovení §9 zákona dále určuje, že hospodaření s určitým majetkem přísluší té organizační složce, která je účetní jednotkou a potřebuje jej k plnění funkcí státu, nebo jiných úkolů v rámci své působnosti, nebo stanoveného předmětu činnosti, popřípadě přísluší zřizovateli organizační složky, nerozhodl-li v souvislosti s jejím zánikem o jiném způsobu naložení s majetkem. Není-li dále stanoveno jinak (§20), příslušná organizační složka s majetkem rovněž nakládá, a to způsoby a za podmínek podle tohoto zákona (odstavec 1). Vzniknou-li pochybnosti o příslušnosti organizační složky podle odstavce 1, odstraní tyto pochybnosti na žádost anebo z vlastního podnětu M. f. svým opatřením podle §20 (odstavec 2 věta první). Jednání a rozhodování ve věcech podle odstavce 2 nespadá do pravomoci soudů (odstavec 3).
Státní příspěvkové organizace zřízené, popř. řízené podle dosavadních právních předpisů ústředními orgány, okresními úřady a školskými úřady a dále Konsolidační banka Praha, státní peněžní ústav, a jiné státní organizace řízené (založené) na základě zvláštního právního předpisu nebo zvláštním právním předpisem, které ve vztahu k majetku dosud vykonávaly právo hospodaření, popřípadě právo společného hospodaření podle dosavadních předpisů anebo které budou ještě obdobně zřízeny (založeny), (dále jen „organizace“), jsou právnickými osobami a hospodaří s majetkem (§8). Přitom se řídí zvláštními právními předpisy a těmi ustanoveními tohoto zákona, která se vztahují na organizační složky příslušné hospodařit s majetkem podle §9, nejde-li o úkony vyhrazené pouze ministerstvům. Dosavadní pohledávky a jiná majetková práva organizací se pro účely tohoto zákona považují za majetek (§8). Působnost tohoto zákona se nevztahuje na státní podniky založené podle zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, včetně těch, které se považují za založené podle uvedeného zákona, na státní organizace, které se uvedeným zákonem v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem řídí, a na B. B., národní podnik. Hospodaření těchto státních organizací upravují zvláštní právní předpisy (srov. §54 odst. 1 zákona).
Odvolací soud (a stejně tak i soud prvního stupně) založil svůj závěr o nedostatku pravomoci soudů k projednání a rozhodnutí dané věci, a naopak o existenci pravomoci M. f. v tomto směru, na aplikaci ustanovení §27 zákona č. 219/2000 Sb.
Podle tohoto ustanovení věc nebo její část, kterou organizační složka dočasně nepotřebuje k plnění funkcí státu nebo jiných úkolů v rámci své působnosti nebo stanoveného předmětu činnosti, lze přenechat do užívání právnické nebo fyzické osoby. Obdobně lze postupovat v případě, že tak bude dosaženo účelnějšího nebo hospodárnějšího využití věci při zachování hlavního účelu, ke kterému organizační složce slouží (odstavec 1). Odstavec 2 upravuje dobu užívání a odstavec 3 výši nájemného, popř. podmínky, za nichž lze sjednat užívání bezplatně. Výjimku z důvodů pro přenechání věci nebo její části do užívání, stanovených v odstavci 1, z podmínek doby užívání stanovených v odstavci 2 a dále z okruhu uživatelů a účelu užívání stanovených pro případ bezplatného užívání v odstavci 3 může ze závažných důvodů povolit M. f. (odstavec 4).
Vzhledem k tomu, jakým způsobem žalobkyně skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě vymezila předmět řízení, je nepochybné, že se nedomáhá povolení výjimky ve smyslu ustanovení §27 odst. 4 zákona pro přenechání věci do užívání, nýbrž požaduje určení, že má k majetku ve vlastnictví státu, jak je konkretizován v žalobě, právo hospodaření.
Jelikož odvolací soud otázku existence pravomoci soudu k projednání a rozhodnutí věci posuzoval z pohledu ustanovení §27 odst. 1 až 4 zákona, aniž pro to měl podklad v žalobou vymezených skutkových tvrzeních, není jeho právní posouzení věci správné a dovolatelkou uplatněný dovolací důvod je dán.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm b) o. s. ř.], dovolací soud je bez nařízení jednání (§243a odstavec 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 2 věty za středníkem, odst. 3, odst. 6 o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1 o. s. ř.).
V další fázi řízení bude soud prvního stupně při řešení otázky své pravomoci důsledně vycházet z žalobou uplatněného nároku, jímž je požadavek na určení práva hospodaření k majetku a nikoli žádost o přenechání majetku do užívání. Současně neopomene přihlédnout i k povaze účastníků řízení [ve vztahu k 2) žalovanému v tom směru, zda je státním podnikem, který se považuje za založený podle zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku (srov. §54 odst. 1 zákona)] , od níž se bude odvíjet i možnost aplikace zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. září 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v. r.
předseda senátu