ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.331.2003.1
sp. zn. 32 Odo 331/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně N. v T., zastoupené, advokátem, proti žalované V. p. České republiky, o zaplacení 2,837.890,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 201/97, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2002, č.j. 22 Co 410/2002-49, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 26. srpna 2002, č.j. 20 C 201/97-42, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku žalobkyní z odvolání proti jeho zamítavému rozsudku ve věci samé a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (první věta výroku). Odvolací soud dále rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků (druhá věta výroku).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a důvodnost o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) téhož právního předpisu. Prostřednictvím uvedeného dovolacího důvodu odvolacímu soudu vytkla nesprávné právní posouzení věci v otázce výkladu pojmu „věc veřejného zdravotního pojištění“, který podle jejího názoru nesprávně zúžil pouze na vztahy mezi pojištěncem a zdravotní pojišťovnou a na základě něhož se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně není od soudního poplatku osvobozeno. Dovolatelka snesla argumenty na podporu oprávněnosti jí uplatněného dovolacího důvodu a navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil se závazným právním názorem k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V případě dovolání směřujícího do potvrzujícího usnesení odvolacího soudu, které nebylo vydáno ve věci samé, lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §238, §238a a §239 odst. 2 a 3 o. s. ř. Protože však dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z usnesení v těchto ustanoveních taxativně uvedených, není dovolání podle žádného z těchto ustanovení přípustné.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. listopadu 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v. r.
předseda senátu