ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.443.2003.1
sp. zn. 32 Odo 443/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně P. n. s., a.s., proti žalovanému J. K., o zaplacení 62.983,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 9 C 64/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. dubna 2000, č.j. 9 C 64/99-39, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. června 2002, č.j. 17 Co 212/2000-58, ve znění usnesení ze dne 6. března 2003, č.j. 17 Co 212/2000-71, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. dubna 2000, č.j. 9 C 64/99-39, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. června 2002, č.j. 17 Co 212/2000-58, ve znění usnesení ze dne 6. března 2003, č.j. 17 Co 212/2000-71, se odmítá.
III Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. dubna 2000, č.j. 9 C 64/99-39, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 62.983,20 Kč s příslušenstvím a náklady řízení (výrok I.). Odvolací soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Rozsudek odvolacího soudu a výslovně též rozsudek soudu prvního stupně napadl žalovaný dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 občanského soudního řádu. Pochybení se podle dovolatele dopustily soudy obou stupňů tím, že vystavené směnky posoudily jako uznání závazku, ačkoli vůle jednajících stran k tomuto úkonu nesměřovala a na uvedených listinách chybí důvod plnění, jeho výše i přesné označení věřitele. Vystavené směnky nejsou podle dovolatele neplatné z důvodu označení neexistující měny, jak uvedl odvolací soud v odůvodnění rozsudku, ale z důvodu nepřesného označení remitenta bez právní subjektivity. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu.
Dovolatel svým podáním výslovně napadl i rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v této věci pak není přípustné.
V případě dovolání směřujícího do potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu ve věci samé lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237, §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nebo o ustanovení §239 o. s. ř.
O případ podřaditelný ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci.
Podle §239 o. s. ř. dovolání rovněž přípustné není, neboť odvolací soud ji výrokem svého rozsudku nevyslovil a žalovaný návrh na vyslovení přípustnosti nepodal.
Zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o. s. ř.
Ustanovení §237 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným a k nimž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.). Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.
Ačkoliv dovolatel opřel přípustnost dovolání výslovně o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., jeho námitky žádné tvrzení o existenci zmatečnostních vad neobsahují. Protože dovolací soud ani žádnou z těchto vad z obsahu spisu neshledal, uzavřel, že dovolání není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Rovněž dovolání směřující do výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení (majícího s ohledem na §167 odst. 1 o. s. ř. povahu usnesení) přípustné není. Nelze je totiž podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání podle §238a odst. 1 písm. b) až f) o. s. ř. a nemá ani povahu potvrzujícího rozhodnutí ve věci samé (§239 odst. 1 o. s. ř.); existenci zmatečnostních vad řízení dle §237 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud již dříve vyloučil.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž by se mohl věcí dále zabývat, bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (ve vztahu k výroku o odmítnutí dovolání užitého per analogiam) o. s. ř. Jelikož žalovaný z procesního hlediska zavinil, že řízení bylo zastaveno a dovolání bylo odmítnuto, nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. listopadu 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu