ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.45.2003.1
sp. zn. 32 Odo 45/2003-73
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Hampla a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně C. F. s.r.o., zastoupené JUDr. J. R., advokátem, proti žalované A. P., podnikatelce, s místem podnikání v K., zastoupené Mgr. K. S., advokátem, o zaplacení 178.328,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově pod sp. zn. 15 C 6/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. července 2002, č.j. 15 Co 162/2002-50, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě shora označeným usnesením zrušil rozsudek ze dne 11. prosince 2001, č.j. 15C 6/2001-35, kterým Okresní soud v Bruntále, pobočka v Krnově, zamítl žalobu na zaplacení částky 178.328,- Kč s příslušenstvím a žalobkyni uložil zaplatit žalované náklady řízení, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud po vyhodnocení procesního postupu soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v předmětné věci nebyly splněny podmínky uvedené v §115a občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé bez nařízení jednání, neboť není z obsahu spisu zřejmé, zda se účastníci práva na účasti projednání věci vzdali, či zda souhlasili, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. Výzvy, kterými soud prvního stupně vyzval na straně jedné žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a k označení dalších důkazů a žalovanou, aby se vyjádřila k žalobě, a na straně druhé oba účastníky ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, označil za protikladné. Jestliže soud prvního stupně považoval za nutné žalobu doplnit a aby se k ní žalovaná vyjádřila, čímž dal najevo, že jde o věc po skutkové či právní stránce složitější a vyžadující kvalifikovanou přípravu jednání, nemůže současně dospět k závěru, že výsledky přípravy jednání umožňují ve věci rozhodnout právně významné skutečnosti mezi účastníky sporné pouze na základě dosud předložených listin. Pokud pak na základě takovýchto rozporných výzev účastníci reagují neadekvátně nebo nereagují vůbec, nelze učinit kvalifikovaný závěr, že účastníci souhlasí s takovým postupem soudu prvního stupně, že ve věci bude rozhodnuto bez nařízení jednání pouze na základě dosud předložených listinných důkazů. Proto pokud soud prvního stupně s odkazem na ustanovení §101 a §115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání, zatížil řízení vážnou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a kterou nelze odstranit v průběhu odvolacího řízení. Proto rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně s odkazem na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a §237 odst. 3 o. s. ř. dovolání, z jehož obsahu lze dovodit, že ho podala z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Uvedla, že její nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu je dán nesprávným posouzením obsahu usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. července 2001, jímž bylo žalovaná dle §114b o. s. ř. vyzvána, aby se k žalobě vyjádřila s důsledky uvedenými v §114b odst. 5 o. s. ř. Ta však na tuto výzvu nereagovala, v důsledku čehož měl soud prvního stupně rozhodnout s odkazem na §153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání, kterým měl žalované uložit zaplatit žalobkyni žalovanou částku, což však neučinil. Uvedený nesprávný postup soudu prvního stupně zakládá podle dovolatelky důvodné pochybnosti o nepodjatosti předsedkyně senátu JUDr. J. R., a proto svým dalším samostatným podáním ze dne 13. září 2002 vznesla námitku podjatosti uvedené soudkyně.
Podle dovolatelky odvolací soud právně pochybil, pokud dovodil, že nebyly splněny podmínky dle §115a o. s. ř., za nichž by soud prvního stupně mohl rozhodovat bez nařízeného jednání K jejich naplnění podle jejího názoru došlo ve smyslu §101 odst. 4 o. s. ř. tím, že se účastníci řízení k usnesení soudu nevyjádřili, z čehož soud prvního stupně dovodil souhlas s nenařizováním jednání.
I pokud by dovolací soud dospěl k názoru, že podmínky uvedené v §115a o. s. ř. nebyly splněny, měl by přesto podle dovolatelky napadené usnesení odvolacího soudu zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení s vyslovením právního názoru, aby postupoval procesně podle důsledků jeho výzvy ze dne 26. července 2001, tj. podle §153a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil jak dovoláním napadené usnesení, tak i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, ve kterém ho zaváže shora uvedeným právním názorem k vydání rozsudku pro uznání, kterým bude žalobě vyhověno v plném rozsahu.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238, §238a a §239 o. s. ř.
Ustanovení §237, §238, §238a a §239 odst. 1 písm. b) a odst. 2 a 3 o. s. ř. zakládají přípustnost dovolání proti potvrzujícímu, případně měnícímu usnesení odvolacího soudu. O takový případ však v posuzované věci nejde, neboť dovoláním napadené usnesení je rozhodnutím zrušujícím.
Dovolání pak není přípustné ani podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť toto ustanovení připouští dovolání pouze proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží. O takovou situaci však v posuzované věci nejde, neboť odvolací soud dovoláním napadeným usnesením rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného.
Dovolatelkou tvrzenou vadou, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, se dovolací soud zabývat nemohl, neboť k takové vadě by mohlo být podle §242 odst. 3, věty druhé o. s. ř. přihlédnuto, jen kdyby bylo dovolání přípustné.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud proto podané dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta prvá o. s. ř.), podle §243b odst. 5, věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. května 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu