ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.528.2002.1
sp. zn. 32 Odo 528/2002-133
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně V. M., a.s., zastoupené JUDr. V. H., advokátem, proti žalovaným 1) B. S., podnikatelce, zastoupené JUDr. B. V., advokátem, a 2) B. S., podnikateli, zastoupenému opatrovnicí J. E., pracovnicí Městského soudu v Brně, o zaplacení 118.728,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 53 C 348/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2001, č.j. 27 (28) Co 247/99-102, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2001, č.j. 27 (28) Co 247/99 – 102, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. února 1999, č.j. 53 C 348/95-78, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 18. listopadu 2001, č.j. 53 C 348/95-87, uložil první žalované zaplatit žalobkyni 53.948,- Kč s 15% úrokem z prodlení od 21. dubna 1992 do zaplacení (výrok I.) a druhému žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 64.780,- Kč s 15% úrokem z prodlení od 25. dubna 1992 do zaplacení (výrok II.). Dále zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala po první žalované uhrazení částky 64.780,- Kč s 15% úrokem z prodlení od 25. dubna 1992 do zaplacení (výrok III.), uložil druhému žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 18.254,- Kč (výrok IV.) a rozhodl, že mezi žalobkyní a první žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. ledna 2001, č.j. 27 (28) Co 247/99-102, změnil k odvolání první žalované napadený výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (bod I. výroku) a jeho výrok V. o nákladech řízení změnil tak, že žalobkyni uložil zaplatit první žalované náklady řízení ve výši 30.060,- Kč (bod II. výroku). Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 10.977,- Kč žalobkyní první žalované (bod III. výroku).
Odvolací soud po opakování a doplnění dokazování rámcovou kupní smlouvou o dodávkách vína a jiných nápojů ze dne 25. března 1992, fakturou č. 2354 a dodacím listem č. 2250 dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k jiným skutkovým zjištěním a na základě toho i k jinému právnímu posouzení věci. Podle odvolacího soudu žalobkyně ani v odvolacím řízení neprokázala, že její právní předchůdce dodal první žalované zboží, jehož zaplacení se po ní žalobou domáhá, ani to, že by mezi jejím právním předchůdcem a první žalovanou došlo k uzavření dohody o ceně. Rovněž podle něj nebylo prokázáno, kdo za první žalovanou listinu označenou jako rámcová kupní smlouva podepsal. Podle odvolacího soudu žalobkyně neunesla důkazní břemeno, neboť se jí nepodařilo tvrzenou pohledávku za první žalovanou prokázat. Proto rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu vůči první žalované zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž své výhrady proti rozsudečnému výroku ve věci samé soustředila do skutkových zjištění odvolacího soudu. S jeho závěrem, že se jí nepodařilo prokázat tvrzenou pohledávku, vyjádřila nesouhlas, namítajíc, že odvolací soud ve svém zjištění, že neprokázala převzetí zboží první žalovanou, nepřihlédl k jí předloženým důkazům a skutečnostem, které vyplynuly z provedeného dokazování. V dovolání pak konkrétně uvedla skutečnosti, které podle jejího názoru svědčí o opaku, tj., že první žalovaná zboží převzala.
Podle dovolatelky odvolací soud rovněž pochybil tím, že první žalované přiznal náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Namítla, že odvolací soud rozhodoval o věci již rozsouzené, neboť první žalovaná se proti rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně neodvolala, což potvrdil výslovně i její zástupce na jednání před odvolacím soudem, takže toto rozhodnutí soudu prvního stupně bylo v době jednání odvolacího soudu již v právní moci. V této své námitce rovněž poukázala na to, že dle jejího mínění nebyly všechny úkony, jejichž náhradu soud první žalované přiznal, potřebné k účelnému uplatňování práva.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku.
Dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu (bod I. výroku), ve kterém byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, a je i důvodné, i když z jiného důvodu, než který uplatnila dovolatelka.
Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně s poukazem na ustanovení §220 odst. 2 o. s. ř., podle kterého odvolací soud může změnit rozhodnutí i tehdy, jestliže po doplnění dokazování je skutkový stav věci zjištěn tak, že je možno o věci rozhodnout. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který na základě provedených důkazů měl za prokázané, že první žalovaná převzala od právního předchůdce žalobkyně zboží, které jí bylo později vyúčtováno fakturou č. 2354 v částce 53.948,- Kč, dospěl odvolací soud k závěru, že o této skutečnosti neunesla žalobkyně důkazní břemeno s ohledem na nečitelný podpis na dodacím listu č. 2250 v rubrice příjemce.
Podle ustanovení §120 odst. 1 věty první o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle ustanovení §120 odst. 3 věty druhé o. s. ř. neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.
Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, nemohla být prokázána, a kdy výsledky hodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr ani o pravdivosti této skutečnosti, ani o tom, že by tato skutečnost byla nepravdivá.
Důkazní povinnost uložená účastníkům řízení je povinností procesní. O této povinnosti a o z ní vyplývajícím důkazním břemenu je proto soud účastníky povinen poučit (§5 o. s. ř.) a poučovací povinnost v tomto směru má podle §211 o. s. ř. i odvolací soud (shodně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, č. 5, ročník 2002, pod číslem 86).
V projednávané věci odvolací soud rozhodl z důvodu neunesení důkazního břemene v neprospěch žalobkyně, aniž by ji - jak vyplývá z obsahu spisu (zejména z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 31. ledna 2002) - poučil o její procesní povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Zatížil tak řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud k této vadě ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlédl, i když nebyla v dovolání uplatněna.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud jej proto zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1 část věty za středníkem a §243b odst. 2 věta první o. s. ř.).
Pouze pro úplnost je třeba uvést k námitce dovolatelky, vztahující se ke měnícímu výroku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, že podle §224 odst. 2 o. s. ř. změní-li odvolací soud rozhodnutí, rozhodne i o nákladech řízení u soudu prvního stupně. Odvolací soud v takovém případě (i přesto, že výrok o nákladech řízení nebyl odvoláním napaden) rozhoduje o nákladech řízení před soudem prvního stupně znovu (tedy nově), a to právě v závislosti na tom, jak bylo v odvolacím řízení změněno (byť jen zčásti) rozhodnutí soudu prvního stupně.
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta poslední o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 9. září 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu