ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.565.2003.1
sp. zn. 32 Odo 565/2003-104
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobce K. V., zastoupeného Mgr. P. P., advokátem, proti žalovaným 1) L. M., podnikateli, 2) J. D., a 3) Ing. M. Š., podnikateli, o zaplacení částky 30. 596,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 10 C 29/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. března 2002, č.j. 15 Co 97/2002-55, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 12. října 1998, č. j. 12 C 39/98, se zastavuje.
II. Ve zbývající části se dovolání odmítá.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 19. června 2001, č.j. 10 C 29/2001-32, jímž soud prvního stupně řízení mezi žalobcem a prvním žalovaným zastavil a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (první výrok). Dále odvolací soud rozhodl, že žalobce a první žalovaný nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně rozhodl o zastavení řízení mezi žalobcem a prvním žalovaným s odkazem na ustanovení §159 odst. 3 o. s. ř., když o téže věci již bylo v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 12 C 39/98 rozhodnuto dne 12. října 1998 rozsudkem, který nabyl 24. listopadu 1998 právní moci.
Odvolací soud se se závěrem soudu prvního stupně ztotožnil, když dovodil, že ve věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 12 C 39/ 98 a „skončené“ rozsudkem č.j. 12 C 39/98-29 ze dne 12. října 1998, byl předmětem sporu stejný nárok mezi stejnými účastníky, vycházející z totožných skutkových tvrzení jako ve věci projednávané. Překážka věci rozsouzené, pak brání tomu, aby tatáž věc byla projednána znovu.
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně také proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 12. října 1998, č.j. 12 C 39/98 podal žalobce včasné dovolání a to z důvodu podle „ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř.“ .
Namítal, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, že žalobce neprokázal, že to byl právě žalovaný L. M., který zboží objednal i převzal. V tomto směru dovolatel odkazoval na provedené důkazy a skutečnost, že z těchto důkazů nebylo zřejmé, že by žalovaný M. měl uzavřenou smlouvu o sdružení podle ustanovení §829 občanského zákoníku. Soud prvního stupně tak dle dovolatele nesprávně právně posoudil zjištěný skutkový stav, neuznal jeho nárok za oprávněný a žalobu zamítl.
Odvolacímu soudu pak vytýkal, že jeho rozhodnutím „byly vyloučeny důkazní prostředky“ a „ tato osoba“ se již nemohla účastnit dalšího řízení, neboť rozhodnutím soudu ve Frýdku – Místku „je její účast vyloučená“. Odvolací soud sice postupoval správně, ale „dle Ústavy ČR č.l. 4 je právo pod ochranou soudní moci“ a odvolací soud upřednostnil procesní právo vyplývající ze zákona před „právem člověka“ a nezabýval se smyslem a právním posouzením vyhodnocení důkazů soudem prvního stupně.
Proto dovolatel požadoval, aby dovolací soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí prvního stupně úspěšně napadnout nelze; občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ve zbývající části, v níž žalobce dovoláním napadl usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř., je dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř.; je však zjevně bezdůvodné.
Podle ustanovení §243b odst. 1 a §243c odst. 2 o. s. ř. usnesení, jímž bylo odmítnuto dovolání podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. nemusí být odůvodněno.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věta první, odst. 3 o. s. ř., když dovolací řízení bylo zčásti zastaveno a ve zbývající části bylo dovolání žalobce odmítnuto, přičemž z obsahu spisu se nepodává, že by prvnímu žalovanému v dovolacím řízení nějaké náklady vznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. září 2003
JUDr. Miroslav Gallus,v.r.
předseda senátu