ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.594.2003.1
sp. zn. 32 Odo 594/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně Č. l. a.s., zastoupené, advokátem, proti žalované W. spol. s r.o., zastoupené, advokátkou, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm 368/93, o zaplacení částky 1,880.000,- Kč s příslušenstvím, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2003, č.j. 1 Cmo 24/2002-87, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2003, č.j. 1 Cmo 24/2002-87, se v části výroku I., jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 1,437.200,- Kč a na náhradě nákladů řízení 61.439,- Kč, a ve výroku II. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2001, č.j. 4 Cm 368/93-67, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 1,880.000,- Kč, tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 1,437.200,- Kč a na náhradu nákladů řízení 61.439,- Kč, přičemž žalobu co do částky 452.800,- Kč zamítl (první výrok). Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že žalobkyně se po žalované domáhá vrácení zálohy poskytnuté na základě uzavřené hospodářské smlouvy na provedení truhlářských prací, k jejíž realizaci pro okolnosti ležící na straně žalobkyně nedošlo. Žalovaná ve vztahu k takto uplatněnému nároku namítá, že jí žalobkyně neumožnila provést sjednané truhlářské práce, v důsledku čehož jí vznikla škoda ve formě ušlého zisku ve výši přesahující žalovanou částku, s tím, že tento svůj nárok uplatňuje v řízení jako obranu proti nároku žalobkyně.
Na rozdíl od soudu prvního stupně, který po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalované vůči žalobkyni vznikl nárok na náhradu škody (ušlého zisku) ve výši 1,895.900,- Kč (po odpočtu již poskytnuté náhrady ve výši 170.000,- Kč), a že takto stanovená škoda převyšuje částku uplatněnou žalobkyní, odvolací soud uzavřel, že při určení výše ušlého zisku je nutno ve smyslu ustanovení §148 hospodářského zákoníku vycházet z ustanovení §52 vyhlášky č. 104/1973 Sb., kterou se vydávají základní podmínky dodávky stavebních prací (dále též jen „vyhláška“), které omezuje povinnost hradit ušlý zisk 8 % z ceny dodávky. Protože v projednávaném případě činila dohodnutá cena dodávky 5,660.000,- Kč, mohl ušlý zisk činit pouze 8 % z této částky, tj. 452.800,- Kč.
Odvolací soud dále za nedůvodnou považoval námitku žalobkyně opírající se o ustanovení §146 odst. 2 hospodářského zákoníku, když důvody, pro které nebyla realizována dodávka dohodnutá v hospodářské smlouvě z 1. října 1991, spočívaly výhradně na straně žalobkyně a tuto okolnost nelze přičítat k tíži žalované.
S odkazem na ustanovení §205a a §119a odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) se odvolací soud nezabýval námitkou promlčení nároku žalované na ušlý zisk, když tato námitka byla žalobkyní vznesena teprve v odvolání, a soud prvního stupně poskytl účastníkům poučení podle ustanovení §119a o. s. ř.
Proto rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě co do částky 1,437.200,- Kč vyhověl a pouze „ve zbytku nároku“, tj. co do částky 452.800,- Kč žalobu vzhledem k „důvodné obraně“ žalované zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to jeho vyhovujícímu výroku a souvisejícím výrokům o nákladech řízení podala žalovaná včasné dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a důvodnost z ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř., jejichž prostřednictvím lze odvolacímu soud vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelka zejména namítá, že odvolací soud na závazkový vztah účastníků založený hospodářskou smlouvou z 1. října 1991 aplikoval vyhlášku č. 104/1973 Sb., přestože tato smlouva nebyla smlouvou o dodávce stavebních prací, nýbrž smlouvou o dodávce truhlářských výrobků a prací. Nebyly tak splněny podmínky pro užití ustanovení §52 vyhlášky limitujícího výši ušlého zisku osmi procenty z ceny dodávky. V této souvislosti dovolatelka dále zdůrazňuje, že soud prvního stupně se „předmětem smlouvy“ nezabýval, ani jej ve svém rozhodnutí nehodnotil, když důkazní řízení zaměřil především k prokázání existence a výše škody na straně žalované. Jelikož soud prvního stupně „předmět smlouvy“ neučinil „též předmětem“ svých skutkových zjištění a nebylo ani zjištěno, zda je tato skutečnost mezi účastníky sporná, byla postupem odvolacího soudu, který sám ve věci rozhodl, účastníkům odepřena možnost vyjádřit se způsobem odpovídajícím odlišnému právnímu posouzení věci a nabídnout k němu důkazy, v důsledku čehož je podle názoru dovolatelky řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
I pro případ, že hospodářská smlouva z 1. října 1991 je smlouvou o dodávce stavebních prací, je pak nutno pro účely stanovení výše případné škody vycházet z článku V. smlouvy podle, kterého si účastníci sjednali pro případ porušení podmínek touto smlouvou stanovených, majících za následek nesplnění zakázky, že „viník uhradí postiženému všechny ztráty a škody skutečně vzniklé, a to ve smyslu znění příslušných paragrafů hospodářské smlouvy“. Strany smlouvy se tak dohodly na odlišném rozsahu náhrady škody, jak jim to umožňuje ustanovení §147a hospodářského zákoníku, přičemž odvolací soud se „věcí“ ani z tohoto pohledu nezabýval.
Dovolatelka proto požaduje, aby rozsudek odvolacího soudu byl v napadené části zrušen a věc tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Současně dovolatelka navrhuje odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
V souladu s body 1.,15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že výše ušlého zisku žalované je omezena ustanovením §52 vyhlášky osmi procenty z ceny dodávky, pročež shledal procesní obranu žalované spočívající v započtení jejího nároku na náhradu škody vůči žalobkyni v rozsahu převyšujícím částku 452.800,- Kč nedůvodnou.
Vymezení, které hospodářské závazky vyhláška upravuje, a co se rozumí dodávkou stavebních prací a dodávkou stavební části, je obsaženo v ustanovení §1 vyhlášky.
Podle jeho odstavce 1 tato vyhláška upravuje hospodářské závazky při přípravě dodávek a při dodávkách
a) stavebních prací,
b) stavební části.
Dodávkou stavebních prací se rozumí dodávka vymezená jako stavební práce ve schválené projektové dokumentaci, včetně stavebních hmot a dílců, popřípadě včetně strojů a zařízení (odstavec 3 věta první). Dodávkou stavební části se rozumí dodávka všech výrobků, prací a výkonů, vymezených ve schválené projektové dokumentaci ve stavební části stavby (odstavec 4 věta první).
Vyhláška se vztahuje na přípravu dodávek a na dodávky stavebních prací a stavebních částí (dále jen „stavební práce“), pokud jsou alespoň konečným odběratelem hrazeny z investičních prostředků nebo jsou-li jejich rozpočtové náklady vyšší než 50.000,- Kč (odstavec 5).
Vyhláška se nevztahuje na přípravu dodávek a na dodávky stavebních prací pro vývoz a z dovozu. Vyhláška se dále nevztahuje na dodávky prací, jejichž dodavateli jsou organizace, které převážný objem svých dodávek prací fakturují podle velkoobchodních ceníků montáží (odstavec 6).
Jak je zřejmé z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku, odvolací soud, přestože důvodnost námitky započtení, pokud jde o výši vzájemného nároku, poměřoval ustanovením §52 vyhlášky, se nezabýval otázkou, zda předmětem plnění žalované dle smlouvy z 1. října 1991 byla dodávka vymezená jako stavební práce ve schválené projektové dokumentaci, popř. jako dodávka všech výrobků, prací a výkonů, vymezených ve schválené projektové dokumentaci ve stavební části stavby (srov. §1 odst.. 3 a 4 vyhlášky), ani tím, zda se vyhláška na smlouvu účastníků vztahuje z pohledu jejího ustanovení §1 odst. 5 a 6 byť toto posouzení je rozhodující pro přijetí závěru, zda v předmětné věci lze uvedený předpis použít či nikoli.
Ponechal-li odvolací soud výše uvedené otázky bez povšimnutí a aplikoval-li ustanovení §52 vyhlášky, je jeho právní posouzení věci neúplné a tudíž i nesprávné.
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] Nejvyšší soud je, aniž se zabýval dalšími dovolatelkou uplatněnými dovolacími důvody, bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 2 věty za středníkem, odst. 3 věty první a odst. 6 o. s. ř. v rozsahu dovoláním dotčeném zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.).
V dalším průběhu řízení, vzhledem k tomu, že obrana žalované je založena na tvrzení o existenci vzájemného nároku a jeho započtení na žalobou uplatněný nárok, se odvolací soud neopomene zabývat zejména otázkou, kterým právním předpisem se započtení tvrzených pohledávek řídí (zda hospodářským zákoníkem - jeho ustanovením §361, popř. obchodním zákoníkem – jeho ustanoveními §358 až §364 ve spojení s ustanovením §580 občanského zákoníku), přičemž teprve v případě, že dospěje k závěru o možnosti žalovanou tvrzeného započtení (rozuměj započtení jednostranným úkonem), bude dále přicházet v úvahu řešení otázky povahy mezi účastníky uzavřené smlouvy, jakož i vzniku a výše vzájemných nároků účastníků.
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta poslední o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. října 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu