ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.596.2002.1
sp. zn. 32 Odo 596/2002- 61
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Petra Hampla v právní věci žalobce Z.Z.N – D. K. V., a. s., proti žalovanému L. ú. o. B., B., o určení neplatnosti okamžitého zrušení obchodní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 11 C 1/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. srpna 2001, čj. 10 Co 1012/2000-42, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. srpna 2001, čj. 10 Co 1012/2000-42, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozhodl shora označeným rozsudkem v předmětné věci, že rozsudek soudu prvního stupně (ze dne 5. 9. 2000, čj. 11 C 1/2000-26), jímž byl návrh žalobce zamítnut, se mění tak, že žalovaným žalobci dané okamžité zrušení obchodní smlouvy č. 1/1996, která byla mezi účastníky uzavřena dne 22. 12. 1995, je neplatné (výrok I.). Současně odvolací soud rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobci na nákladech řízení před soudem prvního stupně 7.450,- Kč a na nákladech odvolacího řízení 3.150,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr. E. B., advokátky.
Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí, jakož i řízení jeho vydání předcházejícího podle §212 odst. 1 občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též „o. s. ř.“) dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.
Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně provedl dostačující důkazní prostředky, listinné důkazy však nesprávně zhodnotil a proto je jeho rozhodnutí nesprávné.
Odvolací soud především konstatoval, že se zřetelem k obchodní smlouvě č. 1/1996, kterou uzavřeli žalovaný a právní předchůdce žalobce dne 22. 12. 1995 a jež upravuje vzájemné dodavatelsko odběratelské vztahy na dobu pěti let, je správný závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce prokázal naléhavý právní zájem na určovací žalobě.
Odvolací soud provedl důkaz touto obchodní smlouvou, zejména zněním článků VII. a VIII. a dále vyšel z dopisu žalovaného ze dne 1. 12. 1999, adresovaného žalobci, jímž žalovaný okamžitě zrušil obchodní smlouvu č. 1/1996 ve smyslu čl. VIII. odst. 4 písm. c) z důvodu, že žalobce po dobu delší než dva měsíce byl v prodlení se zaplacením sankce ve výši 26.553,- Kč s odkazem na fakturu ze dne 11. 8. 1999, splatnou dne 11. 9. 1999, za neoprávněný odvoz dřeva.
Aniž by odvolací soud zkoumal oprávněnost uložení smluvní pokuty žalovaným žalobci, má za to, že prodlení s placením smluvní pokuty delší než dva měsíce není důvodem pro okamžité zrušení smlouvy ve smyslu čl. VIII. odst. 4 písm. c), když cit. ustanovení nelze vyložit tak, jak učinil soud prvního stupně, neboť všechny ostatní důvody smluvené pro okamžité zrušení smlouvy se týkají porušení povinnosti ve vlastních obchodních vztazích účastníků. Není-li tedy pod bodem 4 písm. c) smlouvy uvedeno výslovně, že jde i o prodlení s placením smluvní pokuty, nelze pod důvod zrušení smlouvy podřadit i nezaplacení smluvní pokuty. Navíc uložení smluvní pokuty je jednostranným právním úkonem žalovaného a žalovaný má právo se proti smluvní pokutě bránit, příp. uplatnit její moderaci, jak to ust. §301 obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též „obch. zák.“) umožňuje. Také srovnání méně závažných důvodů pro ukončení smlouvy výpovědí pod čl. VIII. odst. 3 písm. f), v němž je možnost výpovědi dána opakováním případů vedoucích k uplatňování smluvních pokut během jednoho kalendářního ruku a žalovaným uplatněného důvodu k okamžitému zrušení obchodní smlouvy, podporuje odlišný názor odvolacího soudu na možnost okamžitého zrušení obchodní smlouvy z důvodu včasného nezaplacení smluvní pokuty. Okamžité zrušení obchodní smlouvy je nepochybně závažným zásahem do smluvních vztahů účastníků a může být použito pouze ve výjimečných případech, přesně ve smlouvě formulovaných. Pokud jde o důvody okamžitého zrušení smlouvy účastníky dohodnuté, nemohou být tyto důvody šířeji vyloženy, jak to učinil soud prvního stupně, když považoval včasné nezaplacení faktury za tak závažný důvod, pro nějž může dojít ke zrušení obchodní smlouvy, upravující dlouhodobě celou řadu vzájemných závazků účastníků.
Odvolací soud proto po právním hodnocení předmětné smlouvy dospěl k jinému právnímu názoru, než soud prvního stupně, když neshledal naplnění důvodů pro okamžité zrušení smlouvy. Včasností tohoto právního úkonu se odvolací soud z uvedeného důvodu nezabýval, pouze dodal, že pokud by žalovaný tento právní úkon učinil v souladu se smluvním ujednáním (čl. VIII., odst. 4 písm. f) smlouvy), byl učiněn ve lhůtě jednoho měsíce od zjištění, že žalobce „ je v prodlení z placení jedné strany vůči straně druhé delší než dva měsíce“.
Odvolací soud tudíž rozsudek soudu prvního stupně podle §220 odst. 1 o. s. ř. změnil a žalobě vyhověl, jak shora uvedeno.
Žalovaný podal proti tomuto rozsudku dovolání „v celém rozsahu, když napadenému rozsudku vytýká, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dále, že je řízení postiženo jinou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“.
Přípustnost dovolání dovozuje žalovaný z ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatel v tom, jak odvolací soud vyložil článek VIII. odst. 4 písm. c) obchodní smlouvy, a to odlišně od soudu prvního stupně. Podle názoru dovolatele odvolací soud neodůvodňuje, jakým způsobem ke svému právnímu názoru dospěl, zda jde o výklad podle ust. §35 odst. 2 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve zkratce „obč. zák.“), a pokud ano, zde byl obsah ustanovení smlouvy vykládán podle jazykového vyjádření či podle vůle toho, kdo tento právní úkon učinil, příp. jiným způsobem. V tomto smyslu jsou způsob úvah a závěry odvolacího soudu nepřezkoumatelné, což platí i pro rozsudek jako takový.
Pokud odvolací soud zmiňuje možnost moderace smluvní pokuty podle §301 obch. zák., dovolatel má za to, že se toto ustanovení dané věci nemůže týkat a dovolací soud ani neuvádí, jaký by tato okolnost mohla mít vliv na výklad předmětného ustanovení smlouvy.
Srovnání důvodů pro ukončení platnosti smlouvy výpovědí s daným důvodem je podle mínění dovolatele nepatřičné, neboť jde o rozdílné případy, z nichž první je méně závažný než druhý.
Dovolatel shrnuje, že odvolací soud při výkladu sporného ustanovení smlouvy nepostupoval důsledně podle §35 odst. 2 obč. zák. Jazykové vyjádření je podle názoru dovolatele zcela jednoznačné a nebylo dovozeno, že vůle jednajících by byla v rozporu s jazykovým projevem. Skutková zjištění ohledně vůle jednajících nebyly v průběhu řízení vůbec učiněna a nebyly ani zjištěny případné rozpory mezi vůli jednajících a jejich jazykovým projevem.
Ať již odvolací soud ust. §35 odst. 2 obč. zák. použil nesprávně anebo použil jiný nesprávný právní předpis (který však v odůvodnění uveden není), postupoval – jak se dovolatel domnívá – v rozporu se zákonem, přičemž okolnost, že odvolací soud neuvedl, kterým právním předpisem se při výkladu smlouvy řídil, je vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolatel dále namítá, že v daném případě nebyla učiněna zásadně významná a podstatná skutková zjištění ohledně vůle účastníků, a to ani soudem prvního stupně ani soudem odvolacím a proto nebyl důvod pro změnu rozhodnutí soudu prvního stupně. Pokud odvolací soud neopřel své rozhodnutí o dostatečná skutková zjištění soudu prvního stupně, případně je opřel o svá skutková zjištění (pokud vůbec nějaká, když z odůvodnění je seznat nelze), pak odepřel účastníku možnost přezkoumání svých zjištění, porušil zásadu dvouinstančnosti a zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Z uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně žádá o odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku podle §243 o. s. ř. pokud jde o náhradu nákladů řízení.
Podle bodu 17., hlavy I. , části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001). Odvolací soud postupoval podle o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000, jak plyne zejména i z poučení v závěru jeho rozhodnutí a podle téhož znění občanského soudního řádu postupoval ve smyslu výše cit. ustanovení též dovolací soud.
Nejvyšší soud jako soud dovolací, po zjištění, že dovolání žalovaného vykazuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1., §241 odst. 1 a 2 o. s. ř.), konstatoval, že dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř, jelikož je jím napadán rozsudek odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Žalovaný se dovolává důvodu, zakotveného v ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Při aplikaci práva jde tudíž o to, zda byl použit správný právní předpis a zda byl také správně vyložen, popř. správně aplikován.
Dovolací soud vyšel ze zjištění, učiněných soudy prvého a druhého stupně, zejména z obchodní smlouvy č. 1/1996 ze dne 22. 12. 1995, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (D. O. S. spol. s r. o. se sídlem v Karlových Varech, IČ: 18 22 59 77), v jejíž části A-společná ustanovení si strany sjednaly mimo jiné smluvní pokutu a ukončení platnosti smlouvy. V článku VII. o smluvní pokutě bylo mj. ujednáno pod bodem 7., že za neoprávněný odvoz dřeva kupujícím, uhradí tento prodávajícímu po jeho výzvě smluvní pokutu ve výši 100 % ceny neoprávněně odvezeného dřeva, přičemž podle bodu 13 písm. b) smluvní pokuty sjednané touto smlouvou hradí povinná strana ve lhůtě 30 dnů od jejich vyúčtování oprávněnou stranou. V článku VIII. Ukončení platnosti smlouvy byly pod bodem 4. smluveny důvody pro okamžité zrušení smlouvy, mezi nimiž pod písm. c) je důvod „prodlení z placení jedné strany vůči straně druhé delší než dva měsíce“, a pod písm. f) bylo ujednáno, že „důvody uvedené v odst. 4) lze uplatnit do jednoho měsíce po jejich zjištění, nejpozději však do jednoho roku“.
Z dalších skutkových zjištění, učiněných oběma soudy, se podává, že fakturou – daňovým dokladem č. 99111 z 11. 8. 1999, splatné 11. 9. 1999, vyúčtoval žalovaný právnímu předchůdci žalobce „sankce dle HS /A,7,7/“ v částce 26.553,- Kč a poté přípisem z 1. 12. 1999, nazvaným „okamžité zrušení obchodní smlouvy č. 1/1996“, žalobce vůči žalovanému provedl toto okamžité zrušení ve smyslu čl. VIII. odst. 4 písm. c) obchodní smlouvy, s odkazem na nezaplacenou sankci podle uvedené faktury.
S právním posouzením odvolacího soudu, vyvozeným z hodnocení provedených důkazů a učiněných skutkových zjištění, se dovolací soud neztotožňuje.
Rozhodným v dané věci je právní posouzení relevantních, shora cit. ustanovení obchodní smlouvy, které musí odpovídat především pravidlům gramatického (sémantického) výkladu. Znění článku VIII. bodu 4) písm. c) smlouvy je z hlediska jazykového naprosto jednoznačné a zahrnuje-li tedy „prodlení z placení“ nelze takové prodlení zužovat jen kupř. na faktury za zboží (odvezené dřevo), nýbrž je třeba pod „placení“ a „prodlení“ s ním subsumovat i „sankce“, tj. smluvní pokutu podle čl. VII. smlouvy. Z hlediska tohoto výkladu není proto zapotřebí, aby v ustanovení čl. VIII., bodu 4) písm. c) smlouvy bylo výslovně uvedeno prodlení s placením smluvní pokuty, jak dovodil odvolací soud, poněvadž toto smluvní ustanovení hovoří o prodlení obecně, bez speciálního určení. Nelze tudíž akceptovat ani právní hodnocení odvolacího soudu, že v případě podřazení smluvní pokuty cit. smluvnímu stanovení by se jednalo o výklad nepřípustně extenzivní (rozšiřující), jelikož předmětné ustanovení je formulováno obecně.
Na tomto gramatickém výkladu nemůže nic změnit úvaha, že pro jakési méně závažné důvody porušení smlouvy a pro ukončení platnosti smlouvy v tomto směru slouží výpověď s tříměsíční výpovědní lhůtou (čl. VIII. bod 2) písm. c) smlouvy) a to z vypočtených výpovědních důvodů, mezi nimiž je pod bodem 3) písm. f) uvedeno „opakování případů vedoucích k uplatňování smluvních pokut dle čl. VII. odst. 1, 2, 4 a 6 až 12 během jednoho kalendářního roku“. Důvody pro okamžité zrušení smlouvy jsou samostatnou skupinou v rámci jednoho institutu, kdežto výpovědní důvody jsou rozdílnou, opět samostatnou skupinou v rámci jiného institutu – výpovědi. Přitom důvod okamžitého zrušení smlouvy pod písm. c) bodu 4) – prodlení s placením – není konstruován na principu četnosti, takže pro jeho aplikaci není rozhodné, zda jde o případ opakovaný nebo jednorázový.
Pokud se jedná o výklad projevu vůle jednajících stran, který dovolatel v dovolání namítá, touto otázkou se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí nezabýval a dovolací soud jen poznamenává, že by v daném případě musela být aplikována v prvé řadě pravidla, stanovená v §266 obch. zák., jako předpisu speciálního ve vztahu k obecnému ust. §35 odst. 2 obč. zák. Otázka projevů vůle jednajících účastníků nicméně v řízení ani nastolena nebyla.
S dovolatelem lze souhlasit v posouzení odvolacím soudem zmíněné moderace podle ust. §301 obch. zák., když v daném případě se zřetelem k předmětu řízení, jímž je určení neplatnosti okamžitého zrušení smlouvy, je tato otázka zcela irelevantní.
Z těchto důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že okamžité zrušení obchodní smlouvy nelze mít v posuzovaném případě za neplatné.
Dovolání je důvodné, protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.) a dovolací soud je proto zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (ust.§243b odst. 1 věta za středníkem a odstavec 2 věta první cit. ustanovení o. s. ř.).
O odložení vykonatelnosti podle §243 o. s. ř., navrhovaném dovolatelem, dovolací soud nerozhodl, neboť to ve vztahu k předmětným nákladům řízení nepovažoval za důvodné.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (ust. §243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 6. května 2003
JUDr. František Faldyna, CSc., v. r.
předseda senátu