ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.757.2002.1
sp. zn. 32 Odo 757/2002-75
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Petra Hampla v právní věci žalobkyně JUDr. Z. V., jako správkyně konkursní podstaty úpadce P., státní podnik v likvidaci se sídlem J. n. N., proti žalované A. Ch. spol. s r.o., o 516.262,60 Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec pod sp. zn. 22 Cm 944/93, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. května 2002, č.j. 2 Cmo 286/2001-57, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Vrchní soud v Praze jako odvolací soud rozhodl, že výrok pod bodem II. v usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec č.j. 22 Cm 944/93-51 ze dne 10. října 2001, se potvrzuje (výrok I.). Pod bodem II. výroku odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec rozhodl před tím uvedeným usnesením, že řízení se zastavuje (výrok I.) a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 13.250,- Kč k rukám právního zástupce žalované JUDr. J. B., a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Žalobkyně podala proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu dovolání, a to do výroku o nákladech řízení. Dovolatelka uvádí, že soud prvního stupně uložil žalobkyni povinnost nahradit náklady řízení žalované ve výši 13.250,- Kč k rukám právního zástupce žalované s odůvodněním, že žalobkyně zpětvzetím žaloby ještě před zahájením jednání a v důsledku toho zastavením řízení podle §96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též „o. s. ř.“), z procesního hlediska zavinila, že řízení muselo být zastaveno.
Žalobkyně považuje dovolání za přípustné podle §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatelka odkazuje na odůvodnění svého předchozího odvolání a zejména na skutečnost, že žaloba, směřující vůči žalované E. L., ze dne 21.5.1993, byla podána důvodně a k žalobě byly přiloženy příslušné důkazy. Žaloba byla podána před prohlášením konkursu, k němuž došlo dne 13.2.1995. Krajský soud usnesením z 8.12.1997 řízení zastavil s tím, že nebyl zaplacen soudní poplatek – ten byl v rámci odvolacího řízení uhrazen - avšak soud již žalovaného označuje A. C. spol. s r.o., (dříve A. Ch. E. spol. s r.o.). Názvy žalovaného byly později uváděny různě, což bylo nepochybně důsledkem různých transformací a většího množství obdobných žalob ze strany úpadce s.p. P. v likvidaci.
Dovolatelka zdůrazňuje, že žaloba byla vzata zpět proto, že žalovaný v průběhu doby od podání žaloby byl z obchodního rejstříku vymazán, před tím však přešel do a.s. E. L., přičemž tato společnost byla v likvidaci. Bylo tedy ze všech okolností zřejmé, že výsledek sporu nemůže přinést žádné hodnoty do majetkové podstaty úpadce, pouze by zvýšil náklady a s ohledem na to, že krajský soud vyloučil pohledávky úpadce s.p. P. z majetkové podstaty, nebylo možno postupovat jinak, než vzít žalobu zpět.
Na základě uvedeného dovolatelka navrhuje, aby „dovolací soud dovolání připustil“ a rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, poněvadž rozhodnutím o povinnosti hradit náklady řízení by byla krácena nedůvodně práva věřitelů v konkursním řízení.
Dovolací soud konstatoval, že podle bodu 1., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se na toto dovolací řízení vztahuje občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2001.
Po zjištění, že dovolání splňuje obsahové a formální náležitosti, stanovené v §240 odst. 1, §241 a §241a odst. 1 o. s. ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (ust. §236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Dovolání jen proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení není přípustné, neboť je nelze podřadit žádnému z případů přípustnosti podle §237 odst. 1 o. s. ř. především proto, že nejde o rozhodnutí ve věci samé (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod č. 4 v č. 1/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodnutí o nákladech řízení, popř. rozhodnutí je potvrzující, je svou povahou usnesením, přičemž není možno je subsumovat ani žádnému z případů přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu ve smyslu §238, §238a a §239 o. s. ř.
Pokud dovolatelka poukazuje na ust. §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., tj., že dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci konkurzu a vyrovnání, není tento případ přípustnosti naplněn, jelikož předmětem tohoto řízení „věc konkursu a vyrovnání“ nebyla. Předmětem řízení byl nárok na peněžité plnění (peněžitá pohledávka), byť spadající do konkursní podstaty.
Navrhuje-li pak dovolatelka v petitu dovolacího nároku, aby dovolací soud dovolání připustil, nelze takto přípustnost dovolání založit, poněvadž napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé [srov. ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Jestliže dovolání není přípustné, musel dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítnout (ust. §218 písm. c) ve vazbě na §243 b odst. 5 o. s. ř.), a to bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §146 odst. 3 v návaznosti na §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. Dovolatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání, je naopak povinna je nahradit žalované; tomuto účastníku však podle obsahu spisu tyto náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 2. dubna 2003
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu