ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.778.2002.1
sp. zn. 32 Odo 778/2002-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Petra Hampla v právní věci žalobkyně A. P., a.s. v likvidaci, zast. JUDr. M. O., advokátkou, proti žalovaným 1) B., spol. s r.o., 2) P. D., podnikatel, 3) V. D., podnikatel, oba zastoupeni JUDr. O. K., advokátem, 4) J. B., o 1,877.616,65 Kč s přísl. vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 302/2000, o dovolání žalovaných 2) a 3) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. ledna 2002, č.j. 6 Cmo 340/2001-19, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 22.5.2001, č.j. 37 Cm 302/2000-14, v předmětné věci, že řízení se přerušuje do doby pravomocného rozhodnutí ve věci č.j. 20 Cm 377/99, vedené u zdejšího soudu.
Soud prvního stupně v odůvodnění usnesení konstatoval, že v řízení pod sp. zn. 20 Cm 377/99 je řešena otázka neplatnosti a neúčinnosti smlouvy z 26.1.1994 o ručení žalobců V. D. a P. D. za úvěr ve výši 2,400.000,- Kč, přičemž žalovanými v tomto řízení je dlužník B., s. r.o., a dále A. P., a.s.
Soud dovodil, že v řízení pod sp. zn. 20 Cm 377/99 je řešena otázka mající vliv pro rozhodnutí soudu ve věci sp. zn. 37 Cm 302/2000 a proto ve smyslu ust. §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. soud přerušil řízení ve věci sp. zn. 37 Cm 302/2000 do doby pravomocného rozhodnutí ve věci sp. zn. 20 Cm 377/99.
Proti usnesení soudu prvního stupně podali odvolání žalovaní 2) a 3) a Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným usnesením rozhodl, že usnesení soudu prvního stupně se v napadeném rozsahu, tj. ve vztahu žalobkyně a žalovaných 2) a 3), potvrzuje.
Odvolací soud dospěl k závěru, že v názoru, který vyslovil soud prvního stupně, nelze spatřovat nezjištění skutečného stavu věci a jeho nesprávné posouzení. Pokud odvolatelé vytýkají, že soud prvního stupně v důsledku litispendence nezastavil řízení, když o téže věci probíhá u tohoto soudu řízení pod sp. zn. 20 Cm 377/99, není tato námitka důvodná, neboť o stejnou věc se nejedná.
Podle názoru odvolacího soudu z ust. §83 o. s. ř. vyplývá, že o stejnou věc se jedná, jde-li v později zahájeném řízení o tentýž nárok, o němž bylo již zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a těchže osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok vymezený žalobním petitem plyne ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn. V posuzované věci jde o nárok žalobkyně uplatňovaný proti žalovaným 2) a 3) z titulu jejich ručitelského závazku za dluh žalovaného 1) vůči žalobkyni jako věřiteli. V řízení vedeném pod sp. zn. 20 Cm 377/99 u Městského soudu v Praze jde o určení, zda tu právní vztah, tj. ručitelský závazek žalovaných 2) a 3) za dluh žalovaného 1) vůči žalobkyni jako věřiteli je či není . Nejde tedy o stejný předmět řízení ve věci sp. zn. 20 Cm 377/99 a tudíž o překážku řízení podle §83 o. s. ř.
Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně posoudil skutkový stav správně a proto usnesení o přerušení řízení i v napadeném rozsahu, tj. vůči žalovaným 2) a 3) potvrdil.
Žalovaní 2) a 3) právně zastoupeni, podali proti usnesení odvolacího soudu ve spojení s usnesením soudu prvního stupně v celém rozsahu dovolání, v němž poukazují na to, že v daném případě se vedou proti sobě „v opačných gardech“ dvě soudní řízení, a to pod sp. zn.. 20 Cm 377/99 o neplatnost a neúčinnost smlouvy o ručení za úvěr, zahájeného žalobou dovolatelů dne 6.10.1999, a dále pod sp. zn. 37 Cm 302/2000, o zaplacení úvěru 1,877.616,65 Kč s přísl., zahájeného žalobkyní A. – později dne 16.11.2000.
Vzhledem k uvedenému jsou dovolatelé přesvědčeni o nespornosti překážky litispendence podle §83 o. s. ř. Zároveň mají za to, že usnesení o přerušení řízení a jeho potvrzení jsou zmatečná a protiprávní s tím, že napadené usnesení vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud měl místo potvrzení přerušení buď usnesení o přerušení zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně anebo usnesení soudu prvního stupně změnit tak, že se později zahájené řízení zastavuje resp. že se později podaná žaloba zamítá.
Navíc dovolatelé vytýkají, že odvolací soud nepojal do výroku nepřipuštění dovolání a proto je dovolání v tomto případě přípustné.
Dovolatelé navrhují, aby dovolací soud rozhodl, že se obě napadené usnesení zruší a věc se vrací k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací konstatoval, že podle bodu 1., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se toto dovolací řízení řídí režimem občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001.
Dovolací soud se na prvním místě zabýval přípustností dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (ust. §236 odst. 1 o. s. ř.).
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízená ve smyslu ust. §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., není usnesením ve věci samé a nelze proto na ně vztáhnout úpravu přípustnosti ustanovení §237 odst. 1.
V posuzovaném případě není dovolání přípustné ani proto, že je není možné podřadit žádnému z případů přípustnosti dovolání proti usnesení ve smyslu ust. §238, §238a a §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání nezakládá sama o sobě ani námitka, že v téže věci bylo již dřív zahájeno řízení (překážka litispendence), poněvadž občanský soudní řád v platném umožňuje, aby k takové námitce dovolací soud přihlédl z úřední povinnosti, jen je-li dovolání přípustné (ust. §242 odst. 3 věta druhá ve vazbě na §229 odst. 2 písm. a) o. s. ř.).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání – aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) – jako nepřípustné odmítl [ust. §218 písm. c) v návaznosti na §243b odst. 5 o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věta první o. s. ř. Dovolatelé procesně zavinili, že dovolání muselo být odmítnuto a nemají proto právo na náhradu nákladů řízení o dovolání, ostatním účastníkům pak tyto náklady podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 15. května 2003
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu