ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.8.2003.1
sp. zn. 32 Odo 8/2003-91
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Č. r. – M. f. Č. r., proti žalovanému R. S., podnikateli, zastoupenému JUDr. B. H., advokátem, o 99.782,25 Kč, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 21 Cm 7/93, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2002, č.j. 3 Cmo 23/2000-79, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 26.10.1999, č.j. 21 Cm 7/93-54 v předmětném sporu, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 99.782,25 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 1.996,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Usnesením ze dne 26.10.1999, č.j. 21 Cm 7/93-59, pak soud prvního stupně doplnil výrok rozsudku III., že žalovaný je povinen zaplatit „Čs.“ státu, Krajskému soudu v Ústí nad Labem, svědečné ve výši 1.370,80 Kč do tří dnů od vyhlášení rozsudku.
Proti shora uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“) a důvodnost o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. s tím, že jde o rozhodnutí zásadního právního významu.
Dovolatel považuje za nesprávný názor odvolacího soudu, že cena uhlí a koksu, o jejíž zaplacení jde, byla regulována v rozhodné době jako cena maximální a mohla být i dohodnuta, pokud překročila stanovenou mez. Žalovaný přebíral zboží od tehdejší „státní organizace“ a spoléhal na to, že ceny uvedené v přejímacím protokolu odpovídají platným cenovým předpisům. Až dodatečně zjistil, že ani jedna z cen, uvedených v protokolu, nebyla uvedena v katalogu. Důkazní břemeno o doložení výše ceny spočívá na žalobci, soudy obou stupňů se však s námitkou žalovaného v tomto směru vypořádaly tak, že důkazní břemeno jde k tíži žalovaného. Jestliže napadená rozhodnutí vycházejí z opačného právního závěru ohledně „předložení důkazů“, řeší předmětnou otázku zásadního právního významu nesprávně.
Dovolatel proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení a současně navrhuje odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku podle §243 o. s. ř.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proto rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001. Odvolací soud postupoval, jak výslovně uvedl v odůvodnění svého rozsudku, podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 a stejně postupoval i dovolací soud.
Odkaz dovolatele na výše cit. ustanovení o přípustnosti a důvodnosti dovolání je tudíž nesprávný.
Vady uvedené v §237 o. s. ř. dovolatel nenamítal a z obsahu spisu se nepodávají.
Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání ve smyslu uváděném dovolatelem, tj. podle ustanovení §239 odst. 1 a 2 o. s. ř.
Odvolací soud přípustnost dovolání ve výroku svého rozhodnutí nevyslovil (ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř.) a dovolací soud tedy zkoumal, zda jsou dány podmínky podle odstavce 2 cit. ustanovení. Podle tohoto ustanovení nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Podle obsahu spisu žalovaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinil a není proto naplněn předpoklad pro přípustnost dovolání podle předmětného ustanovení.
Protože dovolání v dané věci není přípustné ani podle §238 o. s. ř., dovolací soud je podle ustanovení §243b odst. 4 ve vazbě na ustanovení §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením §146 odst. 2 věta první (per analogiam) v návaznosti na §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. Dovolatel zavinil, že dovolání muselo být odmítnuto, přičemž žalobci v řízení o dovolání náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 11. září 2003
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu