ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.80.2003.1
sp. zn. 32 Odo 80/2003-88
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně C. – v. e. a.s., zastoupené JUDr. L. Š., advokátkou, proti žalovanému F. n. m. Č. r., zastoupenému JUDr. R. K., advokátem, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 18 Cm 420/95, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2002, č.j. 1 Cmo 98/2002-71, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora uvedeným usnesením potvrdil doplňující usnesení ze dne 20. března 2002, č.j. 18 Cm 420/95-59, kterým Městský soud v Praze rozhodl o náhradě nákladů účastníků řízení (výrok I.). Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel jednak o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že napadené usnesení odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam tím, že řeší právní otázku, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena, a dále o ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť jak uvedl, napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o záměně účastníka podle §92 odst. 2 o. s. ř. Dovolatel odvolacímu soudu vytkl, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, zejména na nesprávné aplikaci ustanovení §92 odst. 2 a §142 a násl. o. s. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Rozhodnutí soudu o nákladech řízení má povahu usnesení (§167 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238, §238a a §239 o. s .ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a usnesení odvolacího soudu,
a) jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž usnesení o nákladech řízení není.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání směřujícího proti výrokům rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů proto, že usnesení o nákladech řízení není mezi tam taxativně vyjmenovanými rozhodnutími.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst.1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalovaného bylo odmítnuto, žalobkyni však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. června 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu