ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.824.2002.1
sp. zn. 32 Odo 824/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Petra Gemmela ve věci žalobce R. N., zast., advokátem, proti žalované M. P., spol. s r.o., o 150.909,- Kč, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 127/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. února 2002 č. j. 11 Cmo 33/2001 - 18, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. února 2002, č. j. 11 Cmo 33/2002-18, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2001, č. j. 46 Cm 127/2001-9, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací výše uvedeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2001, č. j. 46 Cm 127/2001-9, kterým byla odmítnuta žaloba „o povinnosti zaplatit 150.909,- Kč.“
Žalobce uplatnil nárok na smluvený úrok z prodlení, který požaduje za prodlení s úhradou faktur vystavených za dodávky zboží. Poté, co soud prvního stupně žalobce vyzval k odstranění vad podání - k podrobnému vylíčení okolností prodlení a předložení důkazů, o které opírá uplatněný nárok - dospěl soud k závěru, že žalobce nedostatečně vylíčil rozhodující skutečnosti podle ustanovení §79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Žalobce skutkový děj uvedl pouze rámcově, bez konkrétních údajů a dat. Na základě takto vylíčených skutečností posoudil soud žalobu jako neprojednatelnou, neumožňující žalovanému řádnou obranu, a podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. žalobu odmítl.
Odvolací soud posoudil závěry soudu prvního stupně jako správné s tím, že jednou ze základních náležitostí žaloby je požadavek, aby žalobce vylíčil rozhodující skutečnosti, z nichž dovozuje žalobou uplatněný nárok (viz. §79 odst. 1 o. s. ř.). Z návrhu na zahájení řízení je zřejmé, že žalobce požaduje na žalovaném zaplacení 150.909,- Kč jako úrok z prodlení za opožděné zaplacení dodávek zboží. Vylíčení rozhodujících skutečností je podle odvolacího soudu v žalobě natolik kusé, že soud prvního stupně postupoval správně podle ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř. a žalobce vyzval, aby doplnil vylíčení rozhodujících skutečností. Žalobce vady neodstranil, pouze odkázal na faktury uvedené na zadní straně tzv. penalizační faktury, z níž se podává číslo faktury, částka, den zaplacení dlužné částky, dny prodlení a výše úroku z prodlení. Dále uvedl, že do výpočtu úroku z prodlení jsou zahrnuty i částečné úhrady faktur z dat 12. 6. 2000, 24. 7. 2000, 4. 9. 2000 a 4. 9. 2000, aniž částky opět specifikoval. Takové doplnění žaloby s odkazem na specifikaci obsaženou v přílohách považoval odvolací soud za naprosto nepostačující a žalobu považoval za nezpůsobilou k projednání.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. a §239 odst. 3 o. s. ř. Dovolatel má za to, že odmítnutí žaloby pro nedostatek vylíčení rozhodných skutečností není namístě, neboť ve svém žalobním návrhu doplněném odvoláním dostatečně popsal všechny skutečnosti, z nichž jeho právní nárok vyplývá. Z kupní smlouvy, která byla přílohou žaloby a kterou uzavřel se žalovaným, vyplývá povinnost žalovaného zaplatit za dodané zboží řádně a včas, když doba splatnosti byla smluvně sjednána na 45 dnů od vystavení faktury. Zcela v souladu se smlouvou pak žalobce žalovanému vyúčtoval úrok z prodlení spojený s pozdní úhradou faktur ve smluvené výši 0,5% za každý den prodlení. Způsob výpočtu žalované částky byl doložen soupisem všech faktur, které byly zaplaceny po jejich splatnosti, s udáním každé z nich, částky na kterou zněla, datem vystavení, datem splatnosti, datem úhrady, uvedením dnů prodlení, jakož i vyčíslením poplatku z prodlení na dny prodlení se vázajícím. Vedle toho žalobce předložil všechny faktury, na které bylo žalovaným placeno po splatnosti.
Dovolatel proto navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení.
Dovolání je ve smyslu §239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, a je i důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nejvyšší soud již v rozsudcích ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 29 Cdo 1151/2000 a ze dne 15. 5. 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96, formuloval závěr, podle kterého vylíčení rozhodujících skutečností může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže. Jestliže tedy žalobce při vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě odkázal na tzv. „penalizační fakturu“, resp. listinu, která obsahuje přehled pozdě uhrazených faktur, přičemž z této faktury je zcela jasné, s jakým plněním byl žalovaný v prodlení, po jakou dobu a kolik je žalobcem z titulu „poplatku z prodlení“ požadováno, pak není možné postupem podle ust. §43 odst. 2 o. s. ř. žalobu odmítnout.
Dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl tudíž uplatněn právem. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení odvolacího soudu zrušil. Poněvadž pro usnesení soudu prvního stupně platí stejné důvody, pro které je rušeno rozhodnutí odvolacího soudu, zrušil dovolací soud i je a věc vrátil podle ustanovení §243b odst. 3 věty druhé o. s. ř. Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu, je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. listopadu 2003
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu