ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.95.2003.1
sp. zn. 32 Odo 95/2003-182
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Ing. P. T., správce konkursní podstaty úpadkyně I. S. D., a. s., zastoupeného JUDr. R. Š., proti žalovanému J. K., podnikateli, zastoupenému JUDr. P. B., advokátem, o zaplacení 39.915,- Kč s příslušenstvím a 1.026,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 4 C 678/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. června 2002, č.j. 18 Co 166/2002-139, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. června 2002, č.j. 18 Co 166/2002-139, změnil zamítavý rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 18. ledna 2002, č.j. 4 C 678/2001-124, v části jeho výroku I., tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci do konkursní podstaty 39.915,- Kč s příslušenstvím [bod a) výroku], a zrušil ho ve zbývající části tohoto výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 1.026,- Kč s příslušenstvím a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení [bod b) výroku].
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu bodu a) jeho výroku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a současně ji dovodil i z poučení napadeného rozsudku. Odvolacímu soudu vytkl nesprávné právní posouzení věci, chybné zjištění skutkového stavu a v důsledku toho postižení řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle dovolatele byl tak naplněn dovolací důvod dle §241a odst. 2, písm. a) a b) a §241a odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování. Konkrétní výhrady dovolatel soustředil do skutkových zjištění odvolacího soudu a z nich dovozeného právního závěru, že k vzájemnému zápočtu pohledávek mezi účastníky nedošlo, namítaje, že k tomuto zápočtu a v důsledku toho k zániku žalované pohledávky došlo, přičemž snesl argumenty a označil důkazy na podporu svého názoru o existenci uplatněného dovolacího důvodu. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání rozsudků soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, je možné přípustnost dovolání obecně opřít o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. je však přípustnost dovolání podle odstavce 1 téhož ustanovení vyloučena ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč s tím, že se k příslušenství pohledávky nepřihlíží.
V předmětném sporu jde nepochybně o obchodní věc (spor mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti o zaplacení úhrady za provedení přepravy), v níž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 39.915,- Kč s příslušenstvím. Jedná se tedy ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není, oproti očekávání dovolatele, dovolání přípustné.
Tento závěr s sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Na tom nemůže nic změnit ani nepřesně formulované poučení odvolacího soudu o přípustnosti dovolání v závěru jeho rozhodnutí. Důsledkem chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení soudu o opravných prostředcích může být pouze zachování lhůty k podání opravného prostředku, nikoli přípustnost jinak nepřípustného opravného prostředku (srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Nejvyšší soud České republiky proto podané dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.), podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když žalovaný, který z procesního hlediska zavinil (tím, že podal nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. září 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu