ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.141.2003.1
sp. zn. 33 Odo 141/2003-316
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobce Ing. J. S., proti žalovaným 1/ J. M., 2/ Evě Muchové, zastoupené JUDr. O. Š., advokátkou, a 3/ Č. o. b., a.s., o 467 582 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 12 C 1588/98, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. října 2002, č. j. 17 Co 367/2002-300, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 23. 8. 2002, č. j. 12 C 1588/98-285, zastavil řízení proti první druhé a třetí žalované, a rozhodl, že žalobce je povinen první žalované zaplatit na nákladech řízení 38 514 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně a že ve vztahu mezi žalobcem a třetí žalovanou nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 10. 2002, č. j. 17 Co 367/2002-300, změnil odvoláním napadený výrok usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení jen tak, že výše nákladů řízení, které je žalobce povinen první žalované uhradit, činí 38 664 Kč. Žalobci pak uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení, k rukám její právní zástupkyně, 450 Kč do tří dnů od právní moci usnesení odvolacího soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále rovněž jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem) dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Rozhodnutí, proti nimž je dovolání přípustné, jsou uvedena v ustanoveních §237, §238, §238a a §239 o. s. ř.
V posuzovaném případě směřuje dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo rozhodováno o opravném prostředku směřujícím proti usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Podle ustanovení §238 a §238a o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž ani z ustanovení §239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené.
Protože dovolání žalobce není v posuzované věci přípustné, Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 5 věty prvé o. s. ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalobce bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat z pohledu v něm uplatněných dovolacích důvodů.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §254 odst. 1, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů řízení nemá právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. března 2003
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu