ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.160.2003.1
sp. zn. 33 Odo 160/2003-73
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobce V. CS k.s., proti žalované JUDr. E. T., o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 114/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2002 č.j. 55 Co 165/2002-51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 10. ledna 2002 č.j. 7 C 114/2001-35 (ve znění opravného usnesení ze dne 11. listopadu 2002 č.j. 7 C 114/2001-62), stanovil žalované povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 18,25 % p.a. z částky 12 000 Kč od 27. 10. 1997 do zaplacení, „do zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,05 % z částky 12 000 Kč za den 26. 10. 1997“ řízení zastavil, a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. června 2002 č.j. 55 Co 165/2002-51 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Současně rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. V dovolání vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval jejími námitkami uplatněnými v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a učinil proto nesprávný závěr o platnosti kupní smlouvy. Dále namítá, že odvolací soud vycházel z nesprávného skutkového zjištění. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, přičemž předmětem řízení před soudy byl nárok žalobce proti žalované na nedoplatek kupní ceny ve výši 12 000 Kč.
Protože dovoláním dotčeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém nároku žalobce, jež nepřevyšuje 20 000 Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., a Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) jej bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl, aniž se mohl věcí zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání (§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch a žalobci v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. září 2003
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu