ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.275.2003.1
sp. zn. 33 Odo 275/2003-163
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce M. Č. S., zastoupeného Mgr. P. R., advokátem, proti žalované P. s. r. o., o zaplacení 111 631,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 6 C 168/96, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. ledna 2001, č. j. 18 Co 969/99-121, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31. 1. 2001, č. j. 18 Co 969/99-121, odmítl pro opožděnost odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 4. 5. 1998, č.j. 6 C 168/96-99, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 111 631,20 Kč spolu se zde specifikovaným příslušenstvím, a rozhodnuto o nákladech řízení. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vycházel ze zjištění, že žalované byl rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 4. 5. 1998, č.j. 6 C 168/96-99 doručován na adresu jejího sídla uvedeného v obchodním rejstříku, tj. D. č. 20/21, okres N. Neshledal důvodnou odvolací námitku žalované, že rozsudek jí měl být doručován na adresu označenou v žalobě, tedy na adresu R. č. 2. Připomněl, že právní úprava vychází ze závaznosti údajů uvedených v obchodním rejstříku. Soud prvního stupně v průběhu řízení žalované na adresu uvedenou v žalobě již bezúspěšně doručoval a proto si vyžádal aktuální výpis z obchodního rejstříku, z něhož zjistil, že v R. č. 2 měla žalovaná sídlo od 19. 2. 1991 do 3. 3. 1997 a od 3. 3. 1997 sídlí na adrese D. č. 20/21. Nelze proto vytýkat soudu prvního stupně, že za této situace doručoval rozsudek ze dne 4. 5. 1998 právě na adresu sídla žalované, které je uvedeno v obchodním rejstříku, neboť postupoval v souladu s tehdy platnou úpravou doručování. První zásilka s rozsudkem soudu prvního stupně byla po výzvě ze dne 15. 8. 1998 uložena na poště dne 18. 5. 1998, a druhá se vrátila nedoručená dne 2. 6. 1998. Na doručenkách obou zásilek bylo poštou poznamenáno, že „firma je zrušena a na udaném čísle bydlí fyzická osoba“. Za tohoto stavu měl soud prvního stupně povinnost doručit rozsudek na jinou než v obchodním rejstříku uvedenou adresu pouze tehdy, byla-li mu z úřední činnosti známa; neměl však povinnost po skutečné adrese žalované pátrat. Odvolací soud uzavřel, že v posuzovaném případě třetí den od uložení zásilky je možno považovat za den doručení, rozsudek soudu prvního stupně byl tudíž doručen fikcí podle §48 odst. 2 o.s.ř. dne 5. 6. 1998 a lhůta k podání odvolání uplynula dne 22. 6. 1998. Přestože ze spisu není zřejmé, zda odvolání došlé Okresnímu soudu v Náchodě dne 19. 11. 1999 bylo podáno osobně či prostřednictvím pošty, je již z data jeho sepisu (16. 11. 1999) zjevné, že muselo být podáno po uplynutí odvolací lhůty.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že věc nebyla po právní stránce posouzena správně. Namítá, že soud na zjištěný skutkový stav (proti jehož správnosti žalovaná nebrojí) aplikoval nesprávnou právní normu, neboť ve znění o.s.ř. „platném v době posuzování inkriminované události“ upravuje doručování právnickým osobám ustanovení §47 o.s.ř. a nikoli soudem aplikovaný §48 o.s.ř., regulující doručování státním orgánům. Odvolací soud pochybil, posoudil-li doručení rozsudku soudu prvního stupně jako řádné, neboť v rozporu s ustanovením §47 odst. 4 o.s.ř. nebyl učiněn pokus o doručení předmětné písemnosti na adresu statutárního orgánu žalované, tj. F. W., jednatele společnosti.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000. Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se totiž dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „o.s.ř.“ V posuzovaném případě bylo dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, tj. podle o.s.ř. a odvolací soud v tomto smyslu nepochybil, neboť rozsudek soudu prvního stupně, který byl napaden řádným opravným prostředkem – odvoláním, byl vydán dne 4. 5. 1998 (srov. bod 15, části dvanácté, hlavy I. zmiňované novely). Má-li být dovolání posouzeno podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2000, je tato úprava rozhodující rovněž pro posouzení včasnosti dovolání.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2, věty druhé o.s.ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle ustanovení §159 o.s.ř. je v právní moci rozsudek, který byl doručen, a který nelze napadnout odvoláním (to platí s ohledem na ustanovení §167 odst. 2 o.s.ř. rovněž pro dovoláním žalované napadené usnesení odvolacího soudu).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že usnesení odvolacího soudu bylo zástupci žalobce, Mgr. P. R., advokátu se sídlem v N., doručeno dne 5. 3. 2001 a zástupci žalované, JUDr. V. K., advokátu se sídlem v H. K., dne 2. 3. 2001 (doručení písemností odeslaných soudem po 31. 12. 2000 je třeba posoudit podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 30/2000 Sb.; k tomu srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 6. zákona č. 30/2000 Sb.) Usnesení odvolacího soudu tak nabylo právní moci dne 5. 3. 2001 a lhůta k podání dovolání uplynula dne 5. 4. 2001 (srov. §57 odst. 2 o.s.ř.). Dovolání žalované bylo podáno osobně u Krajského soudu v Hradci Králové dne 2. 5. 2001.
Pro úplnost je třeba uvést, že skutečnost, že JUDr. V. K. v době doručování dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu již zřejmě nebyl zástupcem žalované, nemá vliv na posouzení okamžiku doručení tohoto usnesení žalované. Odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem jsou vůči soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny (§28 odst. 3 větu před středníkem o.s.ř.). Skutečnost, že „... žalovaného P., s.r.o. již delší dobu právně nezastupuje“ sdělil JUDr. V. K. soudu teprve dopisem došlým Okresnímu soudu v Náchodě dne 8. 3. 2001 (žalovaná ji neoznámila soudu vůbec); až do té doby - vycházeje z plné moci ze dne 18. 10. 1999 založené ve spise - je třeba JUDr. V. K. považovat za zástupce žalované. Protože se písemnosti v souladu s ustanovením §49 odst. 1 věty první o.s.ř. doručují pouze zástupci účastníka, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno žalované řádně dne 2. 3. 2001. Skutečnost, že soud prvního stupně v reakci na oznámení o ukončení zastoupení nesprávně doručoval usnesení odvolacího soudu následně ještě přímo žalované, resp. jejímu jednateli, nemůže na uvedeném závěru nic změnit.
Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2, věta první o.s.ř.), bylo v souladu s ustanoveními §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. – aniž byl dovolací soud oprávněn se jím blíže zabývat – odmítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobci žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. července 2003
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu