ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.317.2003.1
sp. zn. 33 Odo 317/2003-86
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobce J. S., zastoupeného JUDr. M. C., advokátkou, proti žalované W. T., a.s., zastoupené Mgr. Z. K., advokátkou, o 6 480 Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 24 C 56/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. září 2001, č.j. 15 Co 477/2001-108, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 575 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně, JUDr. M. C.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 6 480 Kč z titulu slevy z ceny zájezdu, jež byla požadována pro vady zájezdu.
Okresní soud Plzeň – město rozsudkem ze dne 31. května 2002 č.j. 24 C 56/2001-47 žalobu, jíž bylo požadováno, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 6 480 Kč, zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. října 2002 č.j. 18 Co 549/2002-66 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 6 026,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a co do zbytku se žaloba zamítá. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná je přesvědčena, že k vadnému plnění z její strany nedošlo, neboť v programu zájezdu byla návštěva Říma a Vatikánu uvedena pouze v souvislosti s tím, že trasa do místa pobytu a zpět vede přes tato místa a zastávky jsou využívány i pro povinný odpočinek řidičů autobusu. Nejednalo se proto o výlety, které jsou v programu zájezdu konkrétně uvedeny. Pro žalovanou je zásadní otázkou, zda trasa dopravy, zastávky a program jsou takovými náležitostmi smlouvy, která mají za následek – v případě jejich změny – vznik odpovědnosti za vadné plnění smlouvy. Je přesvědčena, že dovolací soud pochybil při právním posouzení věci, pokud dovodil, že ze strany žalovaná porušila smlouvu, když z její strany došlo ke změně podmínek smlouvy podle §852a a násl. ObčZ. Nemůže rovněž akceptovat ani závěr, že odpovídá podle §852i odst. 1 a §623 odst. 1 a 2 ObčZ. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce s dovoláním nesouhlasil a navrhl, aby bylo jako nepřípustné odmítnuto, neboť rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění, které nepřevyšuje limit stanovený §237 odst. 2 o.s.ř. Zároveň vyjadřuje názor, že dovoláním napadené rozhodnutí je – přes své nepřiléhavé odůvodnění - věcně správné.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. k tomu legitimovaným subjektem (žalovanou) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena a) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
(2) Dovolání podle odstavce 1 není přípustné
a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,
b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení (srov. §237 odst. 2 o.s.ř).
Z obsahu spisu se podává, že dovoláním dotčeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžité částce 6 480 Kč; dovolání není proto ve smyslu §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. přípustné a Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) jej bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat (§243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř.).
V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jeho práva spočívají v odměně advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 1 500 Kč (srov. část dvanáctou, hlavu první zákona č. 30/2000 Sb., §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1, §16 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazba výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení /advokátní tarif/, po připočtení částky 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem ve výši 1 575 Kč. V dovolacím řízení neúspěšné žalované dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalobci uhradila; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů zaplatit k rukám advokátky, která žalobce v tomto řízení zastupovala.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. května 2003
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu