ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.372.2003.1
sp. zn. 33 Odo 372/2003-243
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobců A) M. S., a B) Š. M., zastoupených JUDr. I. G., advokátem, proti žalovaným 1) Ing. R. P., a 2) M. Ch., oběma zastoupených JUDr. J. D., advokátem, o úhradu za užívání stavby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 18 C 184/96, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2002, č. j. 18 Co 313/2002-221, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům, kteří jsou oprávněni společně a nerozdílně, na nákladech dovolacího řízení 2 015 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobců JUDr. I. G., advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 poté, kdy jeho rozsudek ze dne 15. dubna 1999 č.j. 18 C 184/96-100 byl v části, jíž bylo žalovaným uloženo, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobcům za užívání jejich stavby k provozování své dvojgaráže o ploše 39 m2 za období od 1. 1. 1996 do 6. 5. 1998 částku 100 Kč/m2/rok a za období od 7. 5. 1998 do 30. 4. 1999 částku 200 Kč/m2/rok, zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. září 1999 č.j. 16 Co 340/99-133 a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, rozhodl rozsudkem ze dne 28. května 2002 č.j. 18 C 184/96-193 tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům za užívání jejich stavby k provozování své dvojgaráže o ploše 39 m2 za období od 1. 1. 1996 do 30. 4. 1999 částku 100 Kč/m2/rok; v části, jíž se žalobci po žalovaných domáhali plnění za období od 7. 5. 1998 do 30. 4. 1999 částkou vyšší, než 100 Kč /m2/rok, žalobu zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. listopadu 2002, č. j. 18 Co 313/2002-221 poté, kdy připustil změnu žalobního návrhu na znění, že „Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům za období od 1. 1. 1996 do 30. 4. 1999 částku 13 000 Kč“, a kdy nepřipustil rozšíření žalobního návrhu o dalších 20 635,50 Kč a o stanovení povinnosti žalovaných platit žalobcům nadále měsíčně nájemné ve výši 400 Kč/m2/rok, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil „v konečném znění návrhu, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům za období od 1. 1. 1996 do 30. 4. 1999 částku 13 000 Kč“. V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž vytýkají odvolacímu soudu, že považoval za správný posudek znalce Ing. D., který byl předchozím rozhodnutím odvolacího soudu v rámci hodnocení důkazů zpochybněn, a že v rozporu se znaleckým posudkem znalce Ing. K. dospěl k závěru, že stavba dvojgaráže žalovaných je stavbou na jiné stavbě. Žalovaní jsou nadále přesvědčeni, že prokázali, že stavba jejich dvojgaráže je postavena nad stavbou žalobců, nespočívá na této jiné stavbě, nýbrž na pilířích a na opěrné uliční zdi, takže případné nájemné lze vypočítat pouze z plochy pilířů, a to s přihlédnutím k regulačním výměrům Ministerstva financí z rozhodné doby. Z uvedených důvodů navrhli, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Žalobci s dovoláním žalovaných nesouhlasili. Především namítali, že dovolání není v dané věci přípustné, neboť jde o věc, kde dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč. K vlastním dovolacím námitkám pak uvedli, že nekorespondují se skutečností, neboť rovněž závěr znaleckého posudku znalce Ing. Kokošky, kterého se žalovaní dovolávají, nasvědčuje tomu, že dvojgaráž je samostatnou stavbou postavenou na stavbách tvořících příslušenství domu čp. 172.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. k tomu legitimovanými subjekty (žalovanými), řádně zastoupenými advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Především je namístě zdůraznit, že každé podání, tedy i dovolání je třeba posuzovat podle obsahu (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.). V dané věci brojí dovolatelé svými výtkami výlučně proti té části rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým bylo žalobě žalobců vyhověno; ostatně jejich případné dovolání proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud nepřipustil změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření, by nemohlo být subjektivně přípustné, neboť dovolání může podat jen ta strana, které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech, jíž lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalovaní napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku o věci samé, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, přičemž předmětem řízení před odvolacím soudem byl nárok žalobců proti žalovaným na platby za užívání stavby k provozování dvojgaráže v kapitalizované výši 13 000 Kč.
Protože dovoláním dotčeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém nároku žalobců, jež nepřevyšuje 20 000 Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř., a Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) jej bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) odmítl, aniž se mohl věcí zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání (§243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř.).
V dovolacím řízení vznikly žalobcům v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jejich práva spočívají v odměně advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 1 940 Kč (srov. část dvanáctou, hlavu první zákona č. 30/2000 Sb., §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1, §16, §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazba výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení /advokátní tarif/, po připočtení částky 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem ve výši 2 015 Kč. V dovolacím řízení neúspěšným žalovaným dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalobcům uhradil; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o.s.ř. jsou žalovaní povinni náhradu nákladů zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně povinnost, kterou jim ukládá toto rozhodnutí, můžou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. června 2003
JUDr. Ivana Zlatohlávková,v.r.
předsedkyně senátu