ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.404.2003.1
sp. zn. 33 Odo 404/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové, ve věci žalobců a) J. O., b) I. O., zastoupených, advokátem, proti žalovanému J. M., zastoupenému , advokátkou , o zaplacení částky 450 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 5 C 268/91, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. července 2000 č. j. 15 Co 448/2000 - 265, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 25. ledna 2000 č. j. 5 C 268/91 - 251 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům částku 450 000 Kč s 3% úrokem z prodlení od 13. 10. 1991 do 14. 7. 1994 a s 16% úrokem z prodlení od 15. 7. 1994 do zaplacení. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 27. července 2000 č. j. 15 Co 448/2000 - 265 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, změnil ho ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud neshledal důvod (§14 odst. 1 o. s. ř.) pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně podle §221 odst. 1 písm. b) o. s. ř., spočívající v tom, že ve věci rozhodovala vyloučená soudkyně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. a §238 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Na naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. usuzuje z toho, že v řízení před soudem prvního stupně bylo vedeno jednostranně a zaujatě. Soudkyně i odvolací senát hodnotili provedené důkazy bez vazeb na objektivně existující skutečnosti a okolnosti a zcela v rozporu s pravidly logiky ve prospěch žalobců. Z výše uvedeného dovolatel dovozuje podjatost soudců prvního i druhého stupně. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále opět jen „o.s.ř.“ - (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Nejde-li o případ vad vyjmenovaných v §237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. „zmatečností“), je třeba - je-li dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu - zkoumat přípustnost dovolání z pohledu §238 odst. 1 a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. Jde-li o rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, připouští právní úprava dovolání jen ve třech případech. V prvním případě jde o situaci, kdy za podmínek stanovených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto jinak než v jeho dřívějším, zrušeném rozsudku. Ve druhém z nich je dovolání přípustné proto, že jeho přípustnost vyslovil odvolací soud na návrh či bez návrhu podle §239 odst. 1 o. s. ř. ve výroku svého potvrzujícího rozsudku. O žádný z těchto případů přípustnosti dovolání v daném případě nejde, protože, odvolací soud potvrdil v pořadí čtvrtý (ve všech případech soud prvního stupně žalobě vyhověl) rozsudek soudu prvního stupně, aniž ve výroku svého potvrzujícího rozsudku vyslovil, že dovolání je přípustné.
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Dovolání není přípustné ani podle §239 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný návrh na připuštění dovolání nepodal.
Dovolání je vždy přípustné (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), trpí-li řízení některou z vad taxativně uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.; k takovým vadám (způsobujícím tzv. zmatečnost) je dovolací soud povinen přihlédnout, i kdyby v dovolání uplatněny nebyly (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). Přípustnost dovolání z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. však není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou ze zde uvedených vad; nastává pouze tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v ustanovení §237 o.s.ř. skutečně trpí.
Žalovaný se dovolává zmatečnosti řízení tvrzením, že v řízení před soudem prvního stupně rozhodovali soudci, kteří byli vyloučeni z projednávání a rozhodování věci proto, že stranili žalobci.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. g) o.s.ř. je dovolání přípustné tehdy, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.
Vyloučeni z projednávání a rozhodování věci jsou podle ustanovení §14 odst. 1 o.s.ř. soudci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce by sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž naroveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu přichází i vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, v souvislosti se správou vlastního majetku soudce a podobně. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
V dovolání uváděná tvrzení žalovaného (subjektivní hodnocení důkazů) k závěru o vyloučení soudkyně rovněž nevedou. Lze uzavřít, že uvedení soudci nebyli z projednávání a rozhodování v uvedené věci v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení vyloučeni a že rozsudek odvolacího soudu není vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. postižen. Existence jiných vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. pak není dovolatelem namítána a ani z obsahu spisu nevyplývá.
Protože napadený rozsudek odvolacího osudu netrpí žádnou z vad vyjmenovaných v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. a protože z hledisek uvedených v ustanovení §238 odst. 1 písm. b) a §239 o.s.ř. dovolání proti tomuto rozsudku není přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného – aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.Ve smyslu ustanovení §243a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolací soud o dovolání rozhodl bez jednání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobcům náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2003
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu