ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.505.2003.1
sp. zn. 33 Odo 505/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobkyně Č. p., a.s., proti žalovanému M. H., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 9 426 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 6 C 82/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2002, č. j. 25 Co 376/2002-68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 9 426 Kč spolu s úrokem z prodlení od 30. 6. 1996 s tím, že tato částka představuje nedoplatek pojistného. Uváděla, že účastníci uzavřeli dne 29. 12. 1995 pojistnou smlouvu, podle níž byl žalovaný povinen platit roční pojistné 18 852 Kč v pololetních splátkách. Pojištění dne 29. 12. 1996 zaniklo pro neplacení pojistného, když pojistné bylo uhrazeno pouze do 29. 6. 1996.
Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 5. 3. 2001, č. j. 6 C 82/99-27, ve spojení s usnesením ze dne 19. 6. 2001 č.j. 6 C 82/99-52 uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni částku 9 426 Kč s 21 % úrokem z prodlení z této částky od 30. 6. 1996 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. prosince 2002, č. j. 25 Co 376/2002-68 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) maje za to, že zásadně významným je posouzení „zda pojištěnec je povinen platit pojistné za období, kdy sice formálně pojistný vztah trval, avšak pojistitel odmítl poskytnout pojistné plnění s poukazem na to, že pojistné není zaplaceno“. V dovolání vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku o věci samé, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně přiznávající žalobkyni nárok na zaplacení částky 9 426 Kč.
Protože dovoláním dotčeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč (k příslušenství pohledávky – jak bylo výše uvedeno – se nepřihlíží), je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř., a dovolací soud jej bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) odmítl, aniž se mohl věcí zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání (§243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšná a žalobkyni náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2003
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu