ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.508.2003.1
sp. zn. 33 Odo 508/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobce P. S., zastoupeného, advokátkou, proti žalovanému Ing. M. D., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 70 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 5 C 826/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. dubna 2004 č.j. 5 Co 643/2002-133, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal vrácení částky 70 000 Kč s příslušenstvím, kupní ceny za osobní auto Škoda - Favorit, zaplacené žalovanému, neboť kupní smlouva o prodeji vozu je neplatná. Žalovaný mu totiž prodal odcizené vozidlo, které musel vydat policii.
Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 20. července 1999, č.j. 6 C 406/99-71 uložil žalovanému, aby žalobci zaplatil částku 70 000 Kč s 16% úrokem z prodlení od 24. 4. 1995 do zaplacení. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 28. dubna 2000 č.j. 5 Co 2808/99-115 k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl.
Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že žalovaný kupní smlouvou uzavřenou někdy v říjnu 1994 prodal žalobci vozidlo, které bylo předtím odcizeno. Proto ho žalobce vydal policii. Kupní smlouva, jejímž předmětem byla věc, která nebyla ve vlastnictví prodávajícího, je neplatná podle §49 občanského zákona. Každý z účastníků je povinen vydat druhému vše, co podle ní dostal z titulu bezdůvodného obohacení (§457 občanského zákona). Podle soudu prvého stupně žalobce svou povinnost splnil vydáním auta policii. Odvolací soud však dospěl k závěru, že restituční povinnost žalobce by byla splněna až okamžikem vydání vozu vlastníkovi, což neprokázal.
Usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3. května 2001 č.j. 5 C 826/2000-50 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. září 2001 č.j. 5 Co 1565/2001-65 byla povolena obnova odvolacího řízení, vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 5 Co 2808/99.
Po povolení obnovy Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 11. prosince 2001 č.j 5 C 826/200-l04 rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. dubna 2000, č.j. 5 Co 2808/115 změnil tak, že potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 20. července 1999 č.j. 6 C 406/99-71. Dále rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 5. dubna 2002 č.j. 5 Co 643/2002-133 rozsudek okresního soudu změnil takto: “Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. dubna 2000 č.j. 5 Co 2808/99-115 se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 70 000 Kč s 16% úroky od 8. července 1995 do zaplacení. Žaloba na zaplacení 16% úroků z částky 70 000 Kč od 24. dubna 1995 do 7. července 1995 se zamítá. Tento rozsudek nahrazuje původní rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. dubna 2000 č.j. 5 Co 2808/99-115“. Soudy obou stupňů aplikovaly o. s. ř. účinný před novelou č. 30/2000 Sb., neboť pokračovaly v řízení o návrhu na obnovu směřujícímu proti rozhodnutí (odvolacího soudu) vydanému před 1. 1. 2001. Dospěly ke skutkovému závěru, že žalobce prokázal, že auto jím vydané dne 23. 4. 1995 policii, bylo v červenci 1995 vráceno vlastníkovi, Š., s. r. o. Dále, že jde o auto totožné s tím, které bylo předmětem kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky. Žalobce tedy prokázal splnění své restituční povinnosti. Jinak byly převzaty všechny skutkové i právní závěry předchozích rozsudků soudů obou stupňů, vydaných před povolením obnovy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Má zato, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a že vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). Auto koupil od pana N., z provedených důkazů nevyplývá, že by bylo odcizeno. Vozidlo neprodával žalobci, ale kupní smlouvu uzavřel s podnikatelem panem S. starším. Žalobce proto není ve sporu aktivně legitimován. Žalobce v řízení neprokázal, že by vydal policii totéž auto, které převzal od žalovaného. Navrhuje proto, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl zamítnutí dovolání s tím, že považuje rozsudek odvolacího soudu za správný po skutkové i právní stránce.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2000.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci soud prvního stupně vydal rozsudek po řízení provedeném podle o. s. ř. ve znění účinném před 1. 1. 2001, neboť postupoval podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zák. č. 30/2000 Sb. Podle tohoto ustanovení se návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Návrh na obnovu byl podán proti rozsudku odvolacího soudu vydaného dne 28. dubna 2000, tedy před 1. lednem 2001.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V daném případě byl rozsudkem odvolacího soudu změněn rozsudek soudu prvního stupně. Jde však o pouhou formulační změnu, která nemá žádný vliv na práva a povinnosti účastníků. Podle obou rozsudků je totiž ukládáno totéž, tedy aby žalovaný zaplatil žalobci 70 000 Kč s přísl. Protože práva a povinnosti účastníků v nich nejsou stanovena odlišně, rozsudek odvolacího soudu není měnícím, ale obsahově potvrzujícím rozsudkem (shodně Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. dubna 1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, publikované dne 13. 9. 1999 pod Rc 52/1999 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, č. sešitu 9/1999).
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v §239 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v posuzované věci nejedná.
Dovolání v tomto případě není přípustné ani podle §239 odst. 1 o. s. ř., neboť odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku nepřipustil možnost podání dovolání, a není přípustné ani podle §239 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu nenavrhl, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno.
Za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. (zmatečnostmi), přičemž ani dovolatel netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo, je nepochybné, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 2 a §150 o. s. ř. Žalobce byl sice v dovolacím řízení úspěšný, žalovaný však byl pro své nepříznivé osobní a majetkové poměry osvobozen od soudního poplatku z dovolání. Z důvodů hodných zvláštního zřetele proto náhrada nákladů dovolacího řízení nebyla žalobci přiznána.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. listopadu 2003
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu