ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.566.2003.1
sp. zn. 33 Odo 566/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobce J. H., zastoupeného, advokátkou, proti žalovaným 1) Z. o. O. s. e. – E. s. B., a.s., 2) O. s. e., o určení neplatnosti zrušení členství v odborovém svazu a výplatu podpory při nezaměstnanosti, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 55 C 11/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně, č.j. 12 Co 457/99-102 ze dne 19. ledna 2002, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby soud určil, že rozhodnutí o zrušení jeho členství v O. s. e. usnesením předsednictva této organizace číslo 8/29 z 25. 4. 1995 je neplatné. Důvody vedoucí k jeho vyloučení považuje za nepravdivé, vymyšlené. Dále se žalobce domáhal zaplacení částky 6.000,- Kč jako podpory při nezaměstnanosti, která mu podle jeho přesvědčení náleží podle stanov za období od 12. ledna 1995 do 12. července 1995.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. května 1999, č.j. 55 C 11/99-85 žalobu na určení neplatnosti rozhodnutí i na zaplacení částky 6.000,- Kč zamítl. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i ve vztahu k státu.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. ledna 2000, č.j. 12 Co 457/99-102 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti rozhodnutí o zrušení členství. Ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 6.000,- Kč a výrocích o nákladech řízení rozsudek zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Soudy obou stupňů zjistily, že rozhodnutím prvního žalovaného ze dne 23. 3. 1995 byl žalobce vyloučen z O. s. e. Dle stanov tohoto odborového svazu, schválených dne 18. 12. 1992. Člen má právo odvolat se proti rozhodnutí o vyloučení ve lhůtě dvou měsíců k předsednictvu O. s. e. Tohoto práva žalobce využil. Rozhodnutím předsednictva O. s. e. ze dne 25. 4. 1995 však bylo odvolání žalobce zamítnuto. Žalobce potvrdil, že obě rozhodnutí obdržel poštou.
Ze stejných stanov vyplývá, že druhý žalovaný je občanským sdružením, přičemž první žalovaný je organizační jednotkou tohoto sdružení s právní subjektivitou. Proto se na ně vztahuje režim zákona č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení §15 odst. 1 tohoto zákona může člen sdružení, jestliže považuje rozhodnutí některého z jeho orgánů, proti němuž již nelze podle stanov podat opravný prostředek, za nezákonné nebo odporující stanovám, do 30 dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do šesti měsíců od rozhodnutí, požádat okresní soud o jeho přezkoumání. Takovýmto rozhodnutím je v daném případě rozhodnutí předsednictva O. s. e. ze dne 25. 4. 1995, o němž se žalobce dozvěděl nejpozději 22. 5. 1995. V dopise z tohoto dne adresovaném předsednictvu Č. k. O. s. v P. totiž výslovně uvádí, že předsednictvem O. s. e. bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí konference základní organizace odborových svazů e. z 23. 3. 1995, jímž byl vyloučen ze základní organizace. Žalobu na přezkoumání rozhodnutí předsednictva O. s. e. však žalobce podal u soudu až dne 4. srpna 1995, tedy po uplynutí 30-ti denní zákonné lhůty. Protože jde o lhůtu propadnou, jeho nárok na přezkoumání rozhodnutí soudem zanikl, takže žaloba na určení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení z členství není důvodná.
Žalobu na zaplacení částky 6.000,- Kč jako podpory při nezaměstnanosti městský soud zamítl rovněž proto, že žalobci uplynula 30-ti denní prekluzívní lhůta stanovená zákonem pro podání žaloby. Podle krajského soudu však žaloba týkající se daného nároku trpí vadami, které je třeba postupem podle §43 o. s. ř. odstranit.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dále, že vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování. Uplatňuje tedy dovolací důvody uvedené v §241 odst. 3 písm. b), c) o. s. ř. před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. Domnívá se, že odvolací soud nebyl oprávněn zrušit rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o podpoře při nezaměstnanosti a v tomto rozsahu věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení, neboť tento nárok úzce souvisí s nárokem na určení neplatnosti vyloučení z členství. Oba nároky proto měly být projednány společně. Má za to, že z provedených důkazů nevyplývá, že by se o rozhodnutí předsednictva O. s. e. ze dne 25. 4. 1995 dověděl již 22. 5. 1995. Mohl se o něm dovědět až okamžikem doručení rozhodnutí, který však nebyl zjišťován. Navrhuje proto, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaní se k odvolání žalobce nevyjádřili.
Podle části 12 hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, neboť rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 19. 1. 2000.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V daném případě je rozsudek odvolacího soudu zčásti potvrzující. Zčásti jím byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a v tomto rozsahu mu byla věc vrácena k dalšímu řízení. Protože předmětem řízení jsou dva nároky, z nichž každý vychází z jiného skutkového základu, odvolací soud je mohl posoudit samostatně.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §238 odst. 1 písm. b) a v §239 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v posuzované věci nejedná.
Dovolání v tomto případě není přípustní ani podle §239 odst. 1 o. s. ř., neboť odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku nepřipustil možnost podat dovolání, ani není přípustné podle §239 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu nenavrhl, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno.
Výrok, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušen a v tomto rozsahu věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, má povahu usnesení. Podle §223 o. s. ř. totiž odvolací soud rozhoduje rozsudkem, jestliže potvrzuje nebo mění rozsudek; jinak rozhoduje usnesením.(Daným výrokem odvolací soud rozsudek nepotvrzoval ani neměnil, ale rušil a věc vracel). Výčet usnesení, proti nimž je přípustné dovolání (kromě případů zmatečnosti podle §237 odst. 1 o. s. ř.) je taxativně upraven v §238a odst. 1 o. s. ř. V tomto výčtu není uvedeno usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zrušeno rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Za situace, kdy z obsahu spisu rovněž nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. (zmatečnostmi), přičemž ani dovolatel netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo, je nepochybné, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce, aniž se mohl věcí dále zabývat, podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaným žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly a žalobce (dovolatel) na jejich náhradu nemá právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. listopadu 2003
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu