ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.683.2003.1
sp. zn. 33 Odo 683/2003-148
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců A) JUDr. B. S., a B) J. P., proti žalovanému M. z. Č. r., o zaplacení 11 590 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 24 C 326/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. února 2001, 18 Co 161/2000-98, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce J. P. se zastavuje.
II. Dovolání žalobce JUDr. B. S. se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 21. 2. 2001, č. j. 18 Co 161/2000-98, potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň – město ze dne 16. 7. 1999, č. j. 24 C 326/95-69, jímž byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit každému ze žalobců 11 590 Kč s příslušenstvím, a rozhodnuto o nákladech řízení. V návaznosti na rozhodnutí o věci samé rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, v němž vytýkali odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc posoudil podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „o.s.ř.“. Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se totiž dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000. V posuzovaném případě bylo dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, tj. podle o.s.ř. a odvolací soud správně věc projednal podle o.s.ř., neboť rozsudek soudu prvního stupně, který byl napaden řádným opravným prostředkem, byl vydán dne 16. 7. 1999.
Podáním ze dne 12. 7. 2003 došlým soudu prvního stupně 15. 7. 2003 vzal žalobce J. P. své dovolání proti rozsudku odvolacího soudu zpět; dovolací soud po tomto účinném zpětvzetí řízení o dovolání J. P. podle §243b odst. 4 věty druhé o.s.ř. zastavil.
Dovolání žalobce JUDr. B. S. shledal dovolací soud opožděným.
Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2, věty druhé o.s.ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle ustanovení §159 o.s.ř. je v právní moci rozsudek, který byl doručen, a který nelze napadnout odvoláním.
V souladu s části dvanáctou, hlavou I, bodem 6. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se písemnosti odeslané po 1. 1. 2001 doručují podle občanského soudního řádu účinného od 1. 1. 2001, byť jinak řízení probíhalo podle o.s.ř.
V posuzovaném případě ze spisu vyplývá, že žalobci JUDr. B. S., který byl současně podle plné moci ze dne 16. 9. 1994 zástupcem žalobce J. P., byl rozsudek odvolacího soudu doručován na adresu K. Poté, co nebyl žalobce JUDr. B. S. na uvedené adrese zastižen, byla zásilka obsahující rozsudek odvolacího soudu uložena dne 16. 3. 2001 u pošty Kladno, a protože si ji adresát nevyzvedl do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení (srov. §46 odst. 4 o.s.ř. občanského soudního řádu účinného od 1. 1. 2001). Žalobcům byl rozsudek odvolacího soudu doručen (náhradním způsobem v souladu s citovaným ustanovením) dne 26. 3. 2001, žalovanému dne 16. 3. 2001 a nabyl tak právní moci dne 26. 3. 2001. Lhůta k podání dovolání uplynula dne 26. 4. 2002. Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu bylo předáno k poštovnímu doručení jako zásilka R 021938 u pošty Kladno dne 17. 5. 2001, přičemž zásilka byla adresována Vrchnímu soudu v Praze, tedy soudu k podání dovolání nepříslušnému (srov. §240 odst. 1 větu první a §240 odst. 2 větu druhou o.s.ř.).
Lze uzavřít, že dovolání JUDr. B. S. bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2, věta první o.s.ř.); dovolací soud proto v souladu s ustanoveními §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. dovolání odmítl, aniž byl oprávněn se jím blíže zabývat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 2 a contrario a §142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce JUDr. B. S. nebyl v dovolacím řízení úspěšný, žalobce J. P. z procesního hlediska zavinil, že řízení o jeho dovolání bylo zastaveno, a žalovanému náklady v souvislosti s dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. srpna 2003
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu