ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.696.2003.1
sp. zn. 33 Odo 696/2003-109
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobkyně Č. p., a.s., proti žalovanému Ing. J. V., zastoupenému JUDr. J. G., Ph.D., advokátem, o zaplacení 2 900 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 10 C 337/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 5. února 2001, č. j. 10 C 337/2000-43, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. listopadu 2002, č. j. 47 Co 58/2002-81, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 5. února 2001, č. j. 10 C 337/2000-43, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. listopadu 2002, č. j. 47 Co 58/2002-81, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 12. 11. 2002, č. j. 47 Co 58/2002-81, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 2. 2001, č. j. 10 C 337/2000-43, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 26 % od 1. 12. 1997 do zaplacení a náklady řízení ve výši 500 Kč; odvolací soud zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku soudu prvního stupně a proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) dospěl především k závěru, že není funkčně příslušný k projednání dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 2. 2001, č. j. 10 C 337/2000-43.
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku – dovolání – proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.).
Shora specifikovaný rozsudek Okresního soudu v Lounech není v této věci rozhodnutím odvolacího soudu; jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen. Občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovému rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. §10a o. s. ř.). Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 2. 2001, č. j. 10 C 337/2000-43, zastavil (srov. §104 odst. 1 o. s. ř.).
Dále se dovolací soud zabýval dovoláním žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo vyhověno žalobě na zaplacení 2 900 Kč.
Protože dovoláním dotčeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění, jež nepřevyšuje 20 000 Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., a Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) jej bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) odmítl, aniž se mohl věcí zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání (§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. září 2003
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu