ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.735.2003.1
sp. zn. 33 Odo 735/2003-128
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobce Ú. p. v N., proti žalované D. Č., zastoupené JUDr. A. K., advokátkou, o zaplacení 18 300 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 11 C 204/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. června 2002, č. j. 23 Co 242/2002-98, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 26 % od 1. 8. 1998 do zaplacení. Uváděl, že tato částka představuje zůstatek dluhu, který vznikl tím, že žalovaná nesplnila „Dohodu o poskytnutí příspěvku soukromým podnikatelům“ uzavřenou se žalobcem dne 3. 9. 1992. Žalovaná svůj dluh v celkové výši 50 000 Kč co do důvodu i výše uznala a zavázala se jej uhradit ve splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy ke konci kalendářního měsíce pod ztrátou výhody splátek. Dosud však uhradila pouze 10 000 Kč, přičemž poslední splátka byla zaplacena dne 17. 7. 1998. Na výzvu žalobce k úhradě zbývající části dluhu žalovaná nereagovala.
Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 12. 9. 2001, č. j. 11 C 204/2000-62, poté, co žalobce vzal žalobu co do částky 17 600 Kč zpět, řízení v tomto rozsahu zastavil. Ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 23 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 26 % od 1. 8. 1998 do zaplacení, a to s účinností od 1. 1. 2002 v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč pod ztrátou výhody splátek. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 6. 2002, č. j. 23 Co 242/2002-98, poté, kdy žalobce vzal žalobu do částky 5 000 Kč zpět, rozsudek soudu prvního stupně „co do částky 5 000 Kč zrušil“ a řízení v tomto rozsahu zastavil, ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že splatnost splátek se stanoví do 25. dne toho kterého měsíce počínaje následujícím měsícem od právní moci rozsudku. V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237/1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“. S poukazem na svůj nepříznivý zdravotní stav i na svou značně neutěšenou finanční a sociální situaci, žádá dovolatelka o „zrušení povinnosti zaplatit půjčku i úroky ve výši 26 %“, které považuje za nepřiměřeně tvrdé. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovanou) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Jak vyplývá z obsahu dovolání, napadá jím žalovaná rozsudek odvolacího soudu ve výroku o věci samé, kterým byl potvrzen (změna dovoláním napadeného výroku rozsudku odvolacího soudu se týkala výlučně splatnosti přiznané částky) rozsudek soudu prvního stupně přiznávající žalobci nárok na zaplacení částky 18 300 Kč (tato částka představuje soudem prvního stupně přiznanou částku 23 300 Kč po odečtení částky 5 000 Kč, o níž byla žaloba v průběhu odvolacího řízení vzata zpět).
Protože dovoláním dotčeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém nároku žalobce nepřevyšujícím 20 000 Kč (k příslušenství pohledávky – jak bylo výše uvedeno – se přitom nepřihlíží), je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř., a Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) jej bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) odmítl, aniž se mohl věcí zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání (§243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobci náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2003
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu