ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.740.2003.1
sp. zn. 33 Odo 740/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobkyně D. N., zastoupené, advokátem, proti žalované Č. p. a. s., o zaplacení částky 833 780 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 313/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. února 2002 č. j. 9 Cmo 597/2001-63, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. září 2001 č. j. 49 Cm 313/96-46 zamítl žalobu o zaplacení částky 833 780 Kč s 16% úrokem z prodlení ode dne 15. 12. 1995 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. února 2002 č. j. 9 Cmo 597/2001-63 rozsudek soudu prvního stupně částečně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 49 000 Kč s 16% úrokem z prodlení od 27. 9. 1996 do zaplacení, ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a c) o. s. ř.; napadené rozhodnutí je podle jejího názoru postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení tomuto soudu.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §240 odst. l o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejích právech - v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako tzv. subjektivní přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28).
Dovolání je tedy v daném případě v rozsahu, ve kterém směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované bylo uloženo, aby zaplatila žalobkyni částku 49 000 Kč s 16% úrokem z prodlení od 27. 9. 1996 do zaplacení, subjektivně nepřípustné (tedy podané někým, kdo k takovému úkonu není oprávněn). V této části tedy muselo být dovolání odmítnuto podle §243b odst. 5 a §218 písm. b) o. s. ř.
Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání proti zbývající části napadeného rozhodnutí, ve které byl odvolacím soudem potvrzen rozsudek soudu prvního stupně.
Protože dovolání směřující proti této části potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným podle §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není třeba rozhodnutí o odmítnutí dovolání v této části odůvodňovat (srov. §243c odst. 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. října 2003
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu