ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.758.2003.1
sp. zn. 33 Odo 758/2003-230
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) J. V., b) Ing. P. V., c) P. V., všech zastoupených JUDr. P. Č., advokátem, proti žalovaným 1) JUDr. V. B. a 2) S. B., o zaplacení 853 861 Kč s příslušenstvím, o návrhu na přerušení řízení, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 8 C 1754/98, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. června 2003 č. j. 21 Co 182/2003 - 214, takto:
Dovolání žalovaných se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 13. května 2003 č. j. 8 C 1754/98 - 207 zamítl návrh žalovaných na přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11. června 2003 č. j. 21 Co 182/2003 - 214 odmítl odvolání žalovaných proti usnesení soudu prvního stupně, neboť podle §202 odst. 1 písm. j) o. s. ř. není odvolání proti usnesení, jímž byl zamítnut návrh na přerušení řízení podle §109 nebo §110 o. s. ř. přípustné.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž požadovali zrušit jak rozhodnutí odvolacího soudu tak i soudu prvního stupně. Dovolatelé namítají, že napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněnými subjekty (žalovanými), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek stanovených ustanovením §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě by rozhodnutím ve věci samé bylo rozhodnutí o žalobci uplatněném nároku na zaplacení částky 853 861 Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobci uplatněném nároku, nýbrž odmítl odvolání žalovaných proti usnesení, jímž byl zamítnut návrh na přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení §237 o. s. ř.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání žalovaného proti usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení §239 o. s. ř. dovodit.
Lze uzavřít, že dovolání žalovaných není přípustné podle §237 o. s. ř. ani podle §239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. září 2003
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu