ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.762.2003.1
sp. zn. 33 Odo 762/2003-89
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně o. D. T., zastoupené JUDr. V. R., advokátkou, proti žalovanému J. F., o zaplacení částky 2 556 Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 16 C 16/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. března 2002 č. j. 19 Co 378/2001-61, ve znění opravného usnesení ze dne 28. července 2003 č. j. 19 Co 378/2001-87, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 20. června 2001 č. j. 6 C 16/2001-33, ve znění opravného usnesení ze dne 17. července 2001 č.j. 6 C 16/2001-43, žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil částku 2 556 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. března 2002 č. j. 19 Co 378/2001-61, ve znění opravného usnesení ze dne 28. července 2003 č. j. 19 Co 378/2001-87, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. l o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ]. Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání v těchto věcech však není podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč.
V dané věci napadá žalovaný dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 2 556 Kč.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. září 2003
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu