ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.801.2003.1
sp. zn. 33 Odo 801/2003-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) M. J., b) J. W., zastoupených Mgr. E. D., advokátkou, proti žalovanému V. Š., o 419 521 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 289/2002, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2003 č. j. 12 Co 237/2003 - 52, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. září 2002 č. j. 15 C 289/2002-32 se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2003 č. j. 12 Co 237/2003-52 se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 30. září 2002 č. j. 15 C 289/2002 - 32 prominul žalobcům zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. července 2002 č. j. Ro 859/2002-13 a zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. července 2002 č. j. Ro 859/2002-13, kterým bylo řízení zastaveno. Zároveň rozhodl, že žalobci a) se přiznává osvobození od soudních poplatků.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. května 2003 č. j. 12 Co 237/2003-52 odvolání žalovaného do výroku usnesení soudu prvního stupně o prominutí zmeškání lhůty k odvolání a o osvobození od soudních poplatků odmítl, neboť žalovaný, nebylo-li rozhodováno o jeho právech a povinnostech, není osobou oprávněnou k podání odvolání. Dále odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo zrušeno usnesení o zastavení řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně podal žalovaný dovolání, v němž požadoval zrušit rozhodnutí obou soudů. Dovolatel namítá, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Shora specifikovaný rozsudek okresního soudu není v této věci rozhodnutím odvolacího soudu; jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen. Občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovému rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. §10a o. s. ř.).
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání žalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. září 2002 č. j. 15 C 289/2002-32 zastavil (srov. §104 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolací soud se dále zabýval dovoláním žalovaného proti usnesení odvolacího soudu. Za podmínek stanovených ustanovením §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě by rozhodnutím ve věci samé bylo rozhodnutí o žalobci uplatněném nároku na zaplacení částky 419 521 Kč. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobci uplatněném nároku, nýbrž potvrzoval usnesení soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně zrušil usnesení o zastavení řízení a odmítl odvolání žalovaného do výroků o prominutí zmeškání lhůty k odvolání a o osvobození žalobce a) od soudních poplatků. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení §237 o. s. ř.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení o potvrzení usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo zrušeno usnesení o zastavení řízení a odmítnuto odvolání žalovaného do výroků o prominutí zmeškání lhůty k odvolání a o osvobození od soudních poplatků, ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení §239 o. s. ř. dovodit.
Lze uzavřít, že dovolání žalovaného není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ani podle ustanovení §239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. září 2003
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu