ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.834.2003.1
sp. zn. 33 Odo 834/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. V., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému K. Š., o zaplacení 956 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 11 C 345/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. dubna 2003 č. j. 36 Co 181/2003-66, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 21. února 2003 č. j. 11 C 345/2002-26 zrušil platební rozkaz vydaný Okresním soudem v České Lípě dne 28. 11. 2002 č. j. 11 C 345/2002-13, řízení zastavil a uložil žalovanému zaplatit žalobci náklady řízení. Soud prvního stupně tak rozhodl poté, kdy po vydání platebního rozkazu vzal žalobce svou žalobu v plném rozsahu zpět.
K odvolání žalovaného proti výroku o nákladech zastaveného řízení Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 24. dubna 2003 č. j. 36 Co 181/2003-66 usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. o nákladech řízení změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přihlédl k tomu, že to byl žalobce, který svým pochybením zavinil vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného a dále k tomu, že získané prostředky byly z iniciativy žalovaného připsány zpět na účet žalobce.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť podle jeho názoru neměl odvolací soud postupovat podle §150 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a zohledňovat okolnosti případu i majetkové poměry žalovaného, nýbrž měl postupovat podle §146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., podle něhož je povinen hradit náklady řízení žalovaný, byl-li vzat zpět důvodný návrh pro jeho chování. Za takové chování je třeba považovat zaplacení žalované částky po podání žaloby, jako v tomto případě. Žalobce navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 až 239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními.
Dovolání v tomto případě není přípustné ani podle §237 odst. 1 o. s. ř., neboť napadené usnesení nebylo rozhodnutím ve věci samé. Pro úplnost lze dodat, že podle §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. nemůže být dovolání v této věci přípustné také proto, že dovoláním napadený výrok nemá povahu potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Z žádného z výše uvedených ustanovení totiž nevyplývá přípustnost dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat – dovolání žalobce odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243b odst. 5 ve spojení s §224 odst. l, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. října 2003
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu