ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.102.2003.1
sp. zn. 4 Tz 102/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2003 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného I. B., t. č. ve výkonu trestu ve věznici ve Z., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 T 103/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 T 103/2002, byl p o r u š e n z á k o n v ustanovení §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného I. B.
Napadený trestní příkaz se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Přerově se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný I. B. byl trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 T 103/2002, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 10. 5. 2002 kolem 11.20 hod. v K., na silnici Z. S., okres P., řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda 100, červené barvy, bez státní poznávací značky, přičemž byl kontrolován hlídkou Policie ČR K., a tohoto jednání se dopustil přesto, že mu byl rozhodnutím Okresního úřadu P., referátu dopravy a silničního hospodářství ze dne 22. 3. 2001, č. j. RD – 1567/1459/01, ve správním řízení o přestupku uložen zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 22 měsíců, počínaje dnem nabytí právní moc rozhodnutí, přičemž uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dnem 12. 4. 2001. Za to byl obviněný I. B. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací v trvání 400 hodin a k trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 12. 7. 2002.
Obviněný byl rovněž trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 1. 10. 2001, sp. zn. 2 T 177/2001, uznán vinným trestným činem pytláctví podle §178a odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 27. 4. 2001 kolem 13.30 hod. v K., okres P., v rybářském revíru M., na M. n., přestože věděl, že nemá rybářský lístek a povolenku k lovu, tak po nahození jedné udice lovil ryby, přičemž byl přistižen členem rybářské stráže J. D. Dále dne 15. 5. 2001 kolem 13,50 hodin v K., okres P., na násadovém rybníku P. H., majitele Ing. A. P., přestože věděl, že nemá rybářský lístek a povolenku k lovu, tak po nahození dvou udic lovil ryby, přičemž byl přistižen hlídkou Obvodního oddělení Policie ČR v K. Za to byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu lovu ryb a jiných vodních živočichů na základě rybářského lístku a povolenky, popř. zvláštní povolenky dle §11 odst. 1, 2 zák. č. 102/1963 Sb., o rybářství v trvání 3 roků. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 24. 11. 2001.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného I. B. stížnost pro porušení zákona proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 T 103/2002. Napadeným trestním příkazem byl podle ministra spravedlnosti porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §36 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti ministr spravedlnosti uvedl, že v době vydání napadeného trestního příkazu již existoval pravomocný trestní příkaz Okresního soudu v Přerově ze dne 1. 10. 2001, sp. zn. 2 T 177/2001, kterým byl obviněnému I. B. uložen mimo jiné trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Tento trest nebyl ke dni vydání napadeného trestního příkazu vykonán. Okresní soud v Přerově měl tudíž k této skutečnosti při rozhodování o druhu a výměře ukládaného trestu přihlížet, a to se zřetelem k ustanovení §36 tr. zák. Uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin za situace, kdy obviněný I. B. dosud nevykonal dříve uložený trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin, překročil soud nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. V důsledku toho jde podle ministra spravedlnosti o trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Při ukládání trestu Okresní soud v Přerově zároveň nedodržel ani požadavek na provedení všech dostupných důkazů, na základě jejichž vyhodnocení by bylo možné zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Tyto požadavky se totiž vztahují i na řádné prověření osoby obviněného včetně jeho kriminální minulosti, neboť je nesporné, že tyto poznatky přímo ovlivňují druh a výměru trestu.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 T 103/2002, byl porušen zákon v ustanovení §36 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného I. B. Dále stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a poté postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Podle §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Je-li jedním z těchto trestů výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct do dvaceti pěti let, rozumí se takovou nejvyšší výměrou doba dvaceti pěti let.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. věty první může soud uložit trest obecně prospěšných prací pachateli ve výměře od 50 do 400 hodin.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Přerově sp. zn. 2 T 177/2001 lze zjistit, že trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin z trestního příkazu téhož soudu ze dne 1. 10. 2001, sp. zn. 2 T 177/2001, byl obviněnému nařízen usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 15. 8. 2002. Z obsahu spisu Okresního soudu v Přerově sp. zn. 5 T 103/2002 je patrné, že v této trestní věci měl okresní soud k dispozici opis trestního rejstříku obviněného I. B. z 13. 5. 2002, ze kterého předchozí odsouzení obviněného trestním příkazem Okresního soudu v Přerově v trestní věci sp. zn. 2 T 177/2001, které nabylo právní moci 24. 11. 2001, nevyplývalo. Samosoudce pak nejspíše přehlédl poznámku „předchází“ na návrhu na potrestání na čl. l. 16 spisu sp. zn. 5 T 103/2002, u níž je uvedena mimo jiné též spisová značka 2 T 177/01 s poznámkou TP v PM, jinak by si bezpochyby spis Okresního soudu v Přerově s tímto trestním příkazem vyžádal, čímž by zjistil nesrovnalost mezi opisem z rejstříku trestů a skutečností, že obviněnému již byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. To by samosoudce taktéž vedlo k tomu, aby zkoumal, zda obviněný s výkonem trestu z trestní věci sp. zn. 2 T 177/2001 již započal či jej dokonce vykonal. Okresní soud v Přerově však v trestní věci vedené pod sp. zn. 5 T 103/2002 předchozí odsouzení obviněného k trestu dosud nevykonaných obecně prospěšných prací nezjistil a tedy ani nezohlednil, a obviněnému trestním příkazem ze dne 29. 5. 2002 uložil další trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Lze proto konstatovat, že došlo k porušení zákona v ustanovení §36, §45a odst. 1 tr. zák. a to v důsledku nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, (viz §2 odst. 5, 6 tr. ř.), když kvůli postupně uloženým trestům obecně prospěšných prací ve výměře 100 a 400 hodin, aniž z prvního z nich obviněný něco vykonal, byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu ( 400 hodin ), jíž bylo nutné respektovat.
Vzhledem k výše uvedenému tak Okresní soud v Přerově trestním příkazem ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 T 103/2002, porušil zákon v ustanovení §36, §45a tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť v době svého rozhodování neměl splněny hmotně právní podmínky pro uložení trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Okresní soud v Přerově tedy měl v trestní věci vedené pod sp. zn. 5 T 103/2002 obviněnému uložit buďto trest obecně prospěšných prací v rozsahu max. 300 hodin anebo případně uvážit uložení jiného druhu trestu, a pokud tak neučinil, porušil zákon v neprospěch obviněného I. B. To pak Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil a dále podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu včetně všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Přerově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud povinen provést procesní úkony, které byly Nejvyšším soudem nařízeny, a je vázán jím vysloveným právním názorem. Okresní soud přitom musí mít též na paměti, že podle §273 tr. ř. nemůže v novém řízení dojít ke změně v neprospěch obviněného I. B.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. srpna 2003
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec