ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.114.2003.1
sp. zn. 4 Tz 114/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 6. srpna 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného M. K., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 4. dubna 2002, čj. 6 T 40/2002-22, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 4. dubna 2002, čj. 6 T 40/2002-22, byl v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a §314e odst. 1 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného M. K.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Liberci se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 4. dubna 2002, čj. 6 T 40/2002-22, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. na tom skutkovém základě, že od října 1996 do 1. 2. 2002 úmyslně nepřispíval na výživu své dcery K. L., přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Liberci, ze dne 6. 2. 2001, čj. P 239/92?42, mu bylo uloženo přispívat na výživu dcery částkou 600,- Kč měsíčně s účinností od 1. 10. 1996, dále částkou 700,- Kč měsíčně s účinností od 1. 7. 1997 a částkou 600,- Kč měsíčně s účinností od 1. 2. 1999, čímž způsobil celkový dluh na výživném ve výši 40.300,- Kč. Za to mu byl uložen podle §213 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. b) tr. ř., §45 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 12. 7. 2002, když nebyl oprávněnými osobami napaden odporem.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. K. Okresnímu soudu v Liberci vytýká, že napadeným trestním příkazem byla překročena maximálně přípustná výměra trestu obecně prospěšných prací. Dokládá to tím, že trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě ze dne 31. 7. 2001, čj. 3 T 89/2001-23, jenž nabyl právní moci dne 31. 1. 2002, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. a byl za to odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 120 hodin, který ke dni vydání napadeného trestního příkazu nevykonal. S poukazem na ustanovení §36 věty první tr. zák. uvedl, že trest obecně prospěšných prací, který byl obviněnému M. K. Okresním soudem v Liberci ve výměře 400 hodin uložen, přesahuje maximální hranici, kterou lze u tohoto druhu trestu vykonat, a tak došlo k porušení citovaného ustanovení tr. zák. v neprospěch obviněného. Ministr spravedlnosti závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 4. dubna 2002, čj. 6 T 40/2002-22, byl porušen zákon v ustanovení §36 tr. zák., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve veřejném zasedání návrhy doplnil doporučením, aby porušení zákona bylo vysloveno i v ustanovení §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Postup podle §270 odst. 1 tr. ř. pak konkretizoval tak, že Okresnímu soudu v Liberci má být uloženo, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1, věty prvé, tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Citovaná ustanovení trestního zákona a trestního řádu nebyla Okresním soudem v Liberci při vydání trestního příkazu ze dne 4. dubna 2002, čj. 6 T 40/2002-22, dodržena. Při jeho vydání totiž již existoval pravomocný trestní příkaz Okresního soudu v Náchodě ze dne 31. 7. 2001, čj. 3 T 89/2001-23, kterým byl obviněnému M. K. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 120 hodin, o čemž se mohl soud přesvědčit vyžádáním nového opisu rejstříku trestů, když ten předchozí byl již více než dva měsíce stár. Z následné zprávy Probační a mediační služby ČR, středisko L., ze dne 14. ledna 2003 (č. l. 30 spisu sp. zn. 6 T 40/2002) vyplývá, že z tohoto trestu bylo obviněným M. K. do uvedené doby vykonáno pouze 22 hodin. Tím došlo k překročení nejvyšší přípustné výměry trestu obecně prospěšných prací, povolené zákonem pro tento druh trestu se zřetelem k ustanovením §§36 a 45a odst. 1 tr. zák. Jde tudíž o trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a stížnost pro porušení zákona byla proto shledána přípustnou podle §266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. K. v ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které jeho vydání předcházelo, tj. v činnosti soudce, jenž ve smyslu §314e odst. 1 tr. ř. je povinen zkoumat, zda skutkový stav je spolehlivě prokázán, a to i z hlediska volby a uložení trestu, též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Poté Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz v celém rozsahu zrušil. Současně byla zrušena i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
V souladu s tímto výrokem pak Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Liberci podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená znovu projednat obžalobu Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 14. 3. 2002, čj. Zt 210/2002-4. Při novém rozhodování bude nutno vzít zřetel na citovaný trestní příkaz Okresního soudu v Náchodě ze dne 31. 7. 2001, čj. 3 T 89/2001-23, přičemž obviněnému M. K., bude-li opět shledán vinným, bude nutno uložit trest za dodržení zásady uvedené v ustanovení §36 tr. zák. V této souvislosti se Okresnímu soudu v Liberci zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 6. srpna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k