ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.115.2003.1
sp. zn. 4 Tz 115/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 2. září 2003 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. H., proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 7 T 146/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 7 T 146/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. H.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Karlových Varech se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný M. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 7 T 146/2002, uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 9. 6. 2002 kolem 04,30 hodin v H. T. v K. V. po vytržení venkovní koule u dveří vnikl do hotelového pokoje, kde byla v té době ubytovaná N. R., v pokoji prohledal dvě tašky v úmyslu něco odcizit, což se mu nepodařilo, protože byl vyrušen výkřikem N. R., přičemž při odchodu z pokoje byl přistižen matkou jmenované T. E. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 140 hodin. Dále mu byl uložen trest zákazu pobytu na území města K. V. v trvání dvou let. Rozsudek nabyl právní moci dne 4. 11. 2002. Do současné doby nebyl výkon tohoto trestu nařízen.
Proti tomuto rozsudku podal podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. H.
Podle názoru stěžovatele se Okresní soud v Karlových Varech neřídil ustanoveními §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák., když nevzal v prvé řadě na vědomí, že obviněný M. H. byl též odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. 1 T 151/2001, který nabyl právní moci dne 18. 12. 2001, pro trestné činy krádeže a porušování domovní svobody podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 a §238 odst. 1 tr. zák. a dále pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací v trvání 400 hodin. Výkon tohoto trestu byl obviněnému nařízen usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 5. 4. 2002, sp. zn. 30 Nt 3205/2002. Podle zprávy Okresního soudu v Teplicích ze dne 10. 10. 2002 na čl. l. 40 spisu Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 7 T 146/2002 vykonal obviněný z trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. 1 T 151/2001 48 hodin.
Obviněný M. H. byl dále odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 7. 2002, sp. zn. 3 T 79/2002, pro trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí a padělání a pozměňování veřejné listiny podle §171 odst. 1 písm. a) a §176 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 1 rok s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 4 let. Rozsudek nabyl právní moci 19. 7. 2002.
Stěžovatel zdůraznil, že se obviněný trestné činnosti, pro níž byl odsouzen napadeným rozsudkem, dopustil dne 9. 6. 2002, tedy před vyhlášením odsuzujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 3 T 79/2002, k čemuž došlo dne 19. 7. 2002. Okresní soud v Karlových Varech tak měl obviněnému uložit souhrnný trest podle zásad uvedených v §35 odst. 2 tr. zák.
Okresní soud v Karlových Varech ve výroku o trestu porušil i ustanovení §36 tr. zák. s ohledem na ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. Ze spisu bylo patrno, že obviněný byl již trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. 1 T 151/2001, odsouzen k trestu obecně prospěšných prací na 400 hodin, tedy k maximální výměře tohoto druhu trestu, a že tento trest nebyl dosud zcela vykonán. Přesto byl obviněnému Okresním soudem v Karlových Varech uložen další trest obecně prospěšných prací ve výměře, která přesáhla hranici stanovenou v §45a odst. 1 tr. zák.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 7 T 146/2002, byl ve výroku o trestu porušen zákon v neprospěch obviněného M. H. v ustanovení §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud tento rozsudek podle §269 odst. 2 tr. ř. v napadené části zrušil a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Podle §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Je-li jedním z těchto trestů výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct do dvaceti pěti let, rozumí se takovou nejvyšší výměrou doba dvaceti pěti let.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. věty první může soud uložit trest obecně prospěšných prací pachateli ve výměře od 50 do 400 hodin.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 7 T 146/2002 Nejvyšší soud zjistil, že v průběhu hlavního líčení byl proveden mj. důkaz spisem Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 1 T 151/2001. Rovněž byla přečtena zpráva na č. l. 39 – 40 spisu Okresního soudu v Karlových Varech, ze které na základě sdělení Okresního soudu v Teplicích vyplynulo, že obviněný M. H. měl k 10. 10. 2002 vykonáno z trestu obecně prospěšných prací uloženého Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. 1 T 151/2001 pouze 48 hodin. Okresní soud v Karlových Varech měl na č. l. 42 spisu k dispozici i opis rejstříku trestů ze dne 11. 10. 2002, ve kterém bylo jako poslední odsouzení obviněného M. H. uvedeno rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 1 T 151/2001, kterým měl být obviněný M. H. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací v rozsahu 300 hodin. K trestu obecně prospěšných prací obviněný u hlavního líčení výslovně uvedl, že již má celý tento trest vykonán.
Ze spisového materiálu Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 7 T 146/2002 je tedy zřejmé, že se soud předchozím odsouzením obviněného k trestu obecně prospěšných prací Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. 1 T 151/2001 zabýval a zkoumal i otázku průběhu výkonu tohoto trestu, když zjistil, že obviněný k 10. 10. 2002 již část trestu v rozsahu 48 hodin vykonal. Pochybení, jehož se okresní soud dopustil nejspíše zapříčil chybný zápis v evidenci rejstříku trestů ohledně data vydání trestního příkazu Obvodním soudem pro Prahu 7 a především pak nesprávně zapsaná výměra trestu obecně prospěšných prací v rozsahu 300 hodin, když ve skutečnosti bylo obviněnému uloženo 400 hodin obecně prospěšných prací. Na tuto nesrovnalost měl okresní soud každopádně reagovat a zjistit skutečný stav věci ohledně již dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací, aby jeho vlastní postup nebyl zatížen vadou. Okresní soud v Karlových Varech tak ale nejednal, když nesprávně hodnotil provedené důkazy a v důsledku toho rozhodoval na základě neúplně zjištěného skutkového stavu věci, a tím porušil zákon v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Na základě tohoto pochybení pak okresní soud obviněnému uložil trest 140 hodin obecně prospěšných prací, aniž k tomu měl splněny hmotně právní podmínky vyplývající z ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák., neboť v době, kdy takto soud rozhodoval, obviněný vykonal z předchozího trestu 400 hodin obecně prospěšných prací pouze 48 hodin, a došlo tak k překročení maximálně přípustné výměry tohoto druhu trestu.
K namítanému porušení zákona v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. Nejvyšší soud zjistil, že z protokolu o hlavním líčení ve spise Okresního soudu v Karlových Varech nevyplývá, že by byl v tomto hlavním líčení proveden důkaz trestním spisem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 3 T 79/2002, přičemž příslušné odsouzení obviněného M. H. tímto obvodním soudem ani nevyplývalo z opisu rejstříku trestů ze dne 11. 10. 2002. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 7. 2002, sp. zn. 3 T 79/2002, je pak zřejmé, že obviněný M. H. byl tímto rozhodnutím odsouzen za skutky, jichž se dopustil dne 11. 5. 2002. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 7 T 146/2002 byl obviněný odsouzen za skutek, jehož se dopustil dne 9. 6. 2002, tedy dříve než byl v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 79/2002 vyhlášen dne 19. 7. 2002 odsuzující rozsudek. Okresní soud v Karlových Varech tedy měl toto odsouzení, za předpokladu že by se o něm dozvěděl, zohlednit při ukládání trestu v jím projednávané věci, neboť zmíněné skutky byly obviněným spáchány ve vícečinném souběhu, za něž mu měl být podle §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest.
Nejvyšší soud však toto pochybení Okresního soudu v Karlových Varech ve svém rozsudečném výroku nevyslovil, poněvadž se jednalo o porušení zákona, které nenaplnilo kritéria ustanovení §266 odst. 2 tr. ř., neboť proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat, jen je-li trest ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo je-li uložený druh trestu ve zřejmém nepoměru s účelem trestu. Takový zřejmý nepoměr je dán, jen když druh trestu nebo výměra trestu podstatně nerespektují hlediska vyplývající pro posouzení nebezpečnosti činu pro společnost podle §3 odst. 4 tr. zák., nebo když uložený trest zásadně nezohledňuje individualitu odsouzeného jako objekt trestu a další okolnosti, pro které je stejný trest pro různé pachatele různě citelný. Ve zřejmém nepoměru s účelem trestu je např. druh trestu, který vůbec nelze uložit, nebo trest, pro jehož uložení nebyly splněny podmínky stanovené příslušným ustanovením obecné části trestního zákona. Všechna tato hlediska musí být respektována i v případě podání stížnosti pro porušení zákona proti samostatně uloženému trestu, který měl být správně uložen jako trest souhrnný.
Vzhledem k porušení ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. by mohla být stížnost pro porušení zákona podávaná ve prospěch obviněného úspěšná jen tehdy, kdyby bylo možné dovodit, že obě odsouzení jsou ve svém souhrnu ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti posuzovaných činů pro společnost, přičemž tento zřejmý nepoměr by musel existovat v neprospěch obviněného. K takovému závěru v této trestní věci však dojít nelze. Ze shora podaného přehledu řízení totiž vyplývá, že obviněný byl odsouzen ke dvěma samostatným trestům, a to v prvním případě u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 79/2002 k trestu odnětí svobody na 1 rok s podmíněným odkladem na 4 roky a ve druhém případě u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 7 T 146/2002 k trestu obecně prospěšných prací na 140 hodin.
Není pochyb o tom, že Okresní soud v Karlových Varech v projednávané věci objektivně pochybil, když obviněnému M. H. neuložil za vícečinný souběh trestných činů souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. Pokud by ale byl obviněnému uložen podle §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest při respektování hledisek uvedených v ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1 tr. zák., hovořících o účelu a výměře trestu, musel by mu být uložen trest podle §238 odst. 2 tr. zák., který by byl oproti trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 3 T 79/02 přísnější. Tedy buďto vyšší podmíněný trest odnětí svobody, popř. i s výraznější zkušební dobou, či trest odnětí svobody nepodmíněný.
V konkrétním případě byly tresty ukládány podle §247 odst. 2 tr. zák. a podle §238 odst. 2 tr. zák., přičemž u obou těchto trestných činů je sazba trestu odnětí svobody v rozsahu od 6 měsíců do 3 let. Je tedy zjevné, že uložením samostatného trestu 140 hodin obecně prospěšných prací Okresním soudem v Karlových Varech vedle samostatného ročního podmíněného trestu odnětí svobody z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 3 T 79/02, nedošlo ani v jejich souhrnu k takovému porušení zákona, které by naplnilo kvalitu ustanovení §266 odst. 2 tr. ř. To znamená, že pokud by se v dané věci jednalo o jediné pochybení Okresního soudu v Karlových Varech, přicházelo by v úvahu pouze zamítnutí podané stížnosti pro porušení zákona pro její nedůvodnost. Proto Nejvyšší soud uvedené porušení zákona v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. nevyslovil.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem pak Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 7 T 146/2002, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. H. Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí, která na zrušenou část rozsudku obsahově navazovala, pokud touto změnou pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Karlových Varech, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Tento soud v hlavním líčení nově rozhodne o uložení trestu obviněnému, když musí mít na paměti, že podle §273 tr. ř. nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. To jinými slovy znamená, že vzhledem k zrušenému výroku o trestu v rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech, byť nikoliv kvůli výslovnému porušení zákona v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., nelze při dalším postupu řízení a rozhodování ignorovat okolnost, že obviněnému má být za souběh trestných činů uložen souhrnný trest. Takový trest však nesmí být přísnější než součet původně samostatně uložených trestů, uložených rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 1 a Okresního soudu v Karlových Varech, ale zároveň nesmí být mírnější než trest, který je v souladu s ustanovením §35 odst. 2 tr. zák. rušen a místo nějž je ukládán. V úvahu tak přichází uložení souhrnného trestu spočívajícího v trestu odnětí svobody, jenž nesmí přesáhnout jeden rok a sedmdesát dnů, s podmíněným odkladem na zkušební dobu čtyř let, a v trestu zákazu pobytu na území města K. V. v délce dvou roků, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 7. 2002 sp. zn. 3 T 79/2002.
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. září 2003
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec